Huntington Beach Life

Už se z nás postupně stávají pravé Američanky!
Máme za sebou spoustu dalších zážitků a zařízených věcí, které nám pomáhají se
aklimatizovat!

Poté jsme šly za naší zaměstnavatelkou, domluvit
se, kdy tedy začneme pracovat. Ta nám ukázala nějaký papír, ať si ho najdeme,
vytiskneme a samy si zařídíme Social Security Number (potřebné pro povolení
pracovat v USA). Pomalu nás ani nepozdravila. Shodly jsme se, že tohle je
první Američan tady, který se na nás neusmál a nebyl přátelský. Byly jsme
docela dost naštvané, protože ona tady má být pro nás tou pomocnou rukou. Což o
to, my si to samy zařídíme, ale jde o princip. Z agentury v ČR nám
ale psali, že s námi tady počítají, takže jsme se vydaly směr Social
Security Office. Předtím jsme se ale stavily na chvíli na pláži a našly jsme
úžasný školní autobus, který znám v podstatě jen z The Simpsons,
takže jsme byly tak trochu nadšené a jako malé se s ním fotily :)). 

Cestou
do té kanceláře jsme si zjistily, že to vlastně do zavírací doby nestíháme.
Bylo to hodinu a půl cestou pěšky a ještě mají ve středu krátký pracovní den. Takže
jít tam tu dobu a potom zjistit, že je asi zavřeno jsme riskovat nechtěly.
Procházka je tady pokaždé nádherná, ty typické vily, palmy, sluníčko, usměvaví
lidé, prostě úžasné! Šly jsme zrovna kolem Targetu, tak jsme se šly kouknout,
jestli nemají kola a měli jich dost kolem 120 dolarů, ale poté nám psal Josh,
že nás hodí do Goodwillu, což je něco jako second hand, ale tam měli už
skutečně stará kola. Nakonec jsme jely ještě do Walmartu a hned na nás koukala
úžasná kola, tak jsme si je v obchodu vyzkoušely a jezdily tam po obchodě a koupily
je! Jsou úžasná, zelenkavá a ta cena byla nižší než v Goodwillu! Takže už
máme kola a můžeme se krásně projíždět po Huntington Beach, do práce a všude po
těch krásných obydlených oblastech! Hned jsme je samozřejmě vyzkoušely a z Walmartu
jely až domů k Joshovi. Naštěstí jsme nezabloudily, i když jsme jely
dlouho, ale neustále jsme byly v úžasu, protože to okolí nemá chybu. Doma
nám Josh nechal otevřená zadní vrátka na zahradu a my šťastné, že si tam
necháme doma a po cestě si odpočineme, se Lucí povedlo je omylem zabouchnout,
tak jsme se několik minut hrozně moc smály, protože to bylo skutečně vtipné a
poté jsme chvilku jen tak seděly před dveřmi a přemýšlely co dál. Měly jsme
hlad, tak jsme si zajely blízko do Thajské restaurace, kde byla neuvěřitelně
milá obsluha! A to jídlo – velké porce vynikajícího jídla – co víc si přát?