Tak už vás konečně zdravím z úžasného Asturias! Jsem tu jen chvíli a už jsem si to tu zamilovala! Nejen, že lidi jsou fajn, ale hlavně ta krajina! Wow, doufám, že vám to tu brzy nějak pořádně nafotím, protože to tu má fakt kouzlo! Dneska mám pro vás ale fotky z prvního dne, vlastně moji cesty s přestupy, jízdou autem už s Kubou a první dojmy z Wildhouse.
Můj úplný cíl byl tedy Wildhouse v Asturiasve vesničce Lluces. Je to „house“, kam se jezdí na campy surfování a nebo jen tak mimo camp si tady udělat dovču. Mimo surfy se tady totiž chodí ještě potápět, lézt po skalách, potápět se, na longboardy, do hor na výšlapy, na koně… Pokud by vás to zajímalo, tak se určitě jukněte na stránky nebo Facebook Wildhouse :)).
Hodně lidí sem jezdí autem nebo právě spolujízdou přes
skupinu na Facebooku.Další možnost je samozřejmě letadlo – to jsem zvolila já.
Letěla jsem tedy z Prahy do Frankfurtu a z něj do Bilbaa. Tam na mě čekal Kuba,
který takhle rozváží lidi z letiště do Wildhouse. Na let jsem se hrozně těšila
a dokonce se mnou jel na letiště i taťka, protože měl cestu do Prahy. Zahrál si
dokonc i na kameramana a fotografa, díky tomu se můžete kouknout na můj outfit,
ve kterém jsem letěla. K mému vlastnímu udivení jsem letěla v boyfriendech,
jako obvykle a volila jsem černý look. V čem nejraději lítáte, cestujete vy?
Další moje udivení přišlo, když jsem balila. Docela mi to tedy vzalo čas,
protože podle předpovědi se to počasí mělo různě honit. No ale každopádně když jsem dobalila, tak jsem
měla něco přes 10kg! To je docela na mě nezvyk, protože naposledy jsem jela z
Anglie se dvěma kufry vážící asi tunu a celkově jsem si na týdenní dovču dlouho
nebalila. Takže jsem to vyřešila tak, že jsem si prostě vzala víc věcí, jako je
třeba fén, další žabky nebo ručník navíc. Jen pro ten pocit, když už můžu mít
23 kg, tak to naplním! Nakonec jsem jela s 16kg.
skupinu na Facebooku.Další možnost je samozřejmě letadlo – to jsem zvolila já.
Letěla jsem tedy z Prahy do Frankfurtu a z něj do Bilbaa. Tam na mě čekal Kuba,
který takhle rozváží lidi z letiště do Wildhouse. Na let jsem se hrozně těšila
a dokonce se mnou jel na letiště i taťka, protože měl cestu do Prahy. Zahrál si
dokonc i na kameramana a fotografa, díky tomu se můžete kouknout na můj outfit,
ve kterém jsem letěla. K mému vlastnímu udivení jsem letěla v boyfriendech,
jako obvykle a volila jsem černý look. V čem nejraději lítáte, cestujete vy?
Další moje udivení přišlo, když jsem balila. Docela mi to tedy vzalo čas,
protože podle předpovědi se to počasí mělo různě honit. No ale každopádně když jsem dobalila, tak jsem
měla něco přes 10kg! To je docela na mě nezvyk, protože naposledy jsem jela z
Anglie se dvěma kufry vážící asi tunu a celkově jsem si na týdenní dovču dlouho
nebalila. Takže jsem to vyřešila tak, že jsem si prostě vzala víc věcí, jako je
třeba fén, další žabky nebo ručník navíc. Jen pro ten pocit, když už můžu mít
23 kg, tak to naplním! Nakonec jsem jela s 16kg.
Mám na sobě: Jeans: Topshop || Sweater, Bag: H&M || Shirt: Forever21|| Slip-op: Vans || Cap: Reserved
Let do Frankfurtu utekl rychle, hlavně
kvůli tomu, že vedle mě seděla paní, která cestovala s kocourkem. Byla z
Washingtonu a vyprávěla mi, jak s nim cestuje a chodí prý i na výstavy. Výhled
z okýnka mě nikdy nepřestane bavit, hlavně jak se to každou chvílí mění!
Chvílema mraky vypadají i jako při nějaké apokalypse! Takový dramatično se tam
venku odehrává. No, stejně jsem potom usnula 😀 . Na letišti jsem pak měla 4
hodiny na přestup, tak jsem si prošla terminal 1, koupila jsem si knížku Paper
Towns (jupí, ehm uvidím, kdy ji přečtu) a došla jsem si na oběd do Coa, takové
japonské restaurace – na curry. Byla tam wifi, tak jsem hned posílala fotky
Julii a dělala ji chutě, protože to v Anglii bylo naše jídlo number one. Pak
jsem ani nemrkla a už jsem letěla ke gatu. O druhém letu jsem hned otevřela
novou knížku, ale jak to je u mě zvykem – jakmile si začnu číst knížku při
cestě, tak usnu. Dobrá, tak jsem alespoň dohnala ten spánkový deficit z dnů
předtím. I když mě tedy budil chlapeček, který mi neustále kopal do sedačky.
Myslím, že je to budoucí znamý fotbalista, čest ho poznal v takto útlém věku!
Nejvíc se mi líbilo, jak jsme přilítali do Bilbaa, jak se postupně rýsovalo to
pobřeží, hory, vesničky a budovy. Welcome to Spain! Z letadla jsem vystoupila
pravou nohou a modlila se, aby přijel kufr.
Samozřejmě, že přijel jako poslední ze všech! Hlavně ale že přijel!
Další super zpráva byla, když mi zavolal Kuba, že už je na letišti. Prosím,
Kuba je nejvtipnější chlapík, kterého jsem za poslední dobu poznala. Neustále
se směje, má plno příběhů na vyprávění a tím, jak žije na Mallorce, si umíte
představit to opálení a pozitivní naladění. Hlavně ale má asi 3 metry:D ! Několikahodinová cesta do Santanderu utekla
mrknutím oka a myslím, že jsme nepřestali mluvit za celou tu dobu!
kvůli tomu, že vedle mě seděla paní, která cestovala s kocourkem. Byla z
Washingtonu a vyprávěla mi, jak s nim cestuje a chodí prý i na výstavy. Výhled
z okýnka mě nikdy nepřestane bavit, hlavně jak se to každou chvílí mění!
Chvílema mraky vypadají i jako při nějaké apokalypse! Takový dramatično se tam
venku odehrává. No, stejně jsem potom usnula 😀 . Na letišti jsem pak měla 4
hodiny na přestup, tak jsem si prošla terminal 1, koupila jsem si knížku Paper
Towns (jupí, ehm uvidím, kdy ji přečtu) a došla jsem si na oběd do Coa, takové
japonské restaurace – na curry. Byla tam wifi, tak jsem hned posílala fotky
Julii a dělala ji chutě, protože to v Anglii bylo naše jídlo number one. Pak
jsem ani nemrkla a už jsem letěla ke gatu. O druhém letu jsem hned otevřela
novou knížku, ale jak to je u mě zvykem – jakmile si začnu číst knížku při
cestě, tak usnu. Dobrá, tak jsem alespoň dohnala ten spánkový deficit z dnů
předtím. I když mě tedy budil chlapeček, který mi neustále kopal do sedačky.
Myslím, že je to budoucí znamý fotbalista, čest ho poznal v takto útlém věku!
Nejvíc se mi líbilo, jak jsme přilítali do Bilbaa, jak se postupně rýsovalo to
pobřeží, hory, vesničky a budovy. Welcome to Spain! Z letadla jsem vystoupila
pravou nohou a modlila se, aby přijel kufr.
Samozřejmě, že přijel jako poslední ze všech! Hlavně ale že přijel!
Další super zpráva byla, když mi zavolal Kuba, že už je na letišti. Prosím,
Kuba je nejvtipnější chlapík, kterého jsem za poslední dobu poznala. Neustále
se směje, má plno příběhů na vyprávění a tím, jak žije na Mallorce, si umíte
představit to opálení a pozitivní naladění. Hlavně ale má asi 3 metry:D ! Několikahodinová cesta do Santanderu utekla
mrknutím oka a myslím, že jsme nepřestali mluvit za celou tu dobu!
Cestou jsme zastavili na pumpě, takže
oficiálně moje první věc koupená ve Španělsku bylo smoothie a písnička na pumpě
– “I wanna fly away”,pff a to jsem teď přiletěla! V Santanderu jsme nabrali další
dva lidi do Wildhouse. Ti jsou třeba cestovatelé jak vyšití. Měli totiž
11hodinový přestup v Barceloně a spali někde v parku, s kuframa a vším!
Klobouček. Cestou byl hlavně krásný výhled z auta. Projeli jsme hned několik
oblastí Španělska a bylo to poznat, tím jak se ráz krajiny měnil! Asturias ale
vede! Ty hory, zelená příroda, typická architektura a postupný Západ Slunce si
stoprocentně zamiluje každý! Děkuji za krásné přivítání Asturias! Suprově mě
přivítali i Wildhousu, který je ve věsničce Lluces a to okolí je jak z nějakého
National Geographic! Pokojík mám naprosto roztomilý, mám tam totiž nějaké
dětské nálepky, ale hlavně mám úžasný výhled na Picos de Europa! Pochopitelně
mám pořád roztažené záclonky, abych na to neustále viděla! Večer jsem se seznámila
s ostatníma (opět million jmen na zapamatování!) a poseděli jsme si venku u
takového „bárku“ tady
přímo na WH a byla to naprostá pohoda!
oficiálně moje první věc koupená ve Španělsku bylo smoothie a písnička na pumpě
– “I wanna fly away”,pff a to jsem teď přiletěla! V Santanderu jsme nabrali další
dva lidi do Wildhouse. Ti jsou třeba cestovatelé jak vyšití. Měli totiž
11hodinový přestup v Barceloně a spali někde v parku, s kuframa a vším!
Klobouček. Cestou byl hlavně krásný výhled z auta. Projeli jsme hned několik
oblastí Španělska a bylo to poznat, tím jak se ráz krajiny měnil! Asturias ale
vede! Ty hory, zelená příroda, typická architektura a postupný Západ Slunce si
stoprocentně zamiluje každý! Děkuji za krásné přivítání Asturias! Suprově mě
přivítali i Wildhousu, který je ve věsničce Lluces a to okolí je jak z nějakého
National Geographic! Pokojík mám naprosto roztomilý, mám tam totiž nějaké
dětské nálepky, ale hlavně mám úžasný výhled na Picos de Europa! Pochopitelně
mám pořád roztažené záclonky, abych na to neustále viděla! Večer jsem se seznámila
s ostatníma (opět million jmen na zapamatování!) a poseděli jsme si venku u
takového „bárku“ tady
přímo na WH a byla to naprostá pohoda!
5 comments
Skvelé fotky uži si 🙂
Izabella | my diary /klik/
Ahoj, krásné fotky, hned bych si to s Tebou vyměnila! 😀 🙂
Jinak můžu se zeptat, ty jsi tam jela na nějaký výměnný pobyt do nějaké domácnosti nebo tak, že Vás tam je více mladých lidí? 🙂
naprosto skvělý fotky z letadla:))
skvelé fotky a páči sa mi tvoj štýl obliekania 🙂
http://www.aduliksun.blogspot.sk
Děkuju moc holky! 🙂 je to http://www.wildhouse.cz a můžeš sem jet na surf camp nebo jen tak s kámoškou nebo sama se ubytovat a půjčit si surfy, longboardy, jezdit na výlety, k oceánu atd :))