Jaká byla cesta do Thajska a první večer v Pattaye | THAJSKO S ČESKOU MISS

Den nám začal ranní lekcí thajštiny v Channel Crossings.  Tam jsem zjistila, co to znamená thajská kultura a naučila se pár slovíček a frází, které bych mohla v Thajsku využít. No, ty jsem pár minut po odchodu z budovy zapomněla a naučila jsem se je znovu až přímo v Thajsku. Na tenhle den jsem spala asi dvě hodinky, tak mi fungovala spíš krátkodobá paměť. Naštěstí mi to ale na energii neubralo a naopak jsem byla taková hyperaktivní (a překafovaná). Každopádně ale nuda nebyla a na cestu do země úsměvů mě to parádně natěšilo. Hlavně když jsem zjistila, že se sdílí porce jídla a v podstatě tam nejedí nic, co by bylo pro mě díky intolerance pasé. Juch, juch! Věděli jste třeba, že jedí hlavně lžící místo vidličky? Na to jsem si zvykala tedy lépe než na hůlky ( v tom jsem prostě dřívko). Umm, už se zase rozepisuju… Takže, před letem jsem ještě stihla zajet do optiky pro sklíčka do mých nových brýlí od kluků ze ZEW.cz, kteří mi dřevěné obroučky vyhotovili během týdně – což je supr rychlost a já jim za to moc děkuji. Měla jsem tak na sklíčka den a jsem moc ráda, že jsem to stihla a v Thajsku něco ostře viděla (čočky mi dělají v očích neplechu a tak je mám od doktorky povolené jen výjimečně). Po jazykovce jsem tak skočila na taxík do optiky, tam byla něco přes hodinku a pak „letěla“ hned na letiště, kam jsem dorazila akorát, když tam dorazili ostatní. Jupí!

 Na letišti čekala obrovská skupina lidí. Holky finalistky jsem mezitím sotva našla – všude samá média, kamery a foťáky. S holkami jsme dostaly cestovní doklady od Čedoku, nafotily cestovně-natěšené fotky, natočily nějaké ty rozhovory a záběry do Top Staru. Ptali se na to, co máme v kufru zabaleného, co určitě jiná finalistka nemá. Já měla potápěčské brýle. Ehm, myslíte, že jsem je nakonec mimo tento záběr využila? Potom už bylo na čase letět; Praha – Dubaj – Bangkok a Pattaya. 

V Dubai byly myslím dvě hodiny času. Na jedno z největších letišť to je možná málo času, ale nám to na smoothie, pár selfieček a využití wifi stačilo. Mimochodem – všechny finalistky dostaly od Fotolabu PENy, jako mám já. Takže si umíte představit to testování, jak se všem zalíbil vyklápěcí display a když jsem holkám řekla, že jdou fotky hned poslat do telefonu – jéj, ty jiskřičky v jejich očích! 😀

Myslím, že díky našemu tričkovému stejnokroji všem bylo jasné oč tu vlastně běží – Missky na palubě!

Trochu rozlámané, ale to nevadilo – byly jsme přeci v Thajsku! Z Bangkoku jsme ještě všichni jeli kolem 150 km do Pattayi na hotel. Pokud budete cestovat sami, tak se nebojte – co jsem si zvládala všímat, tak vše bylo přehledně značené – jak v Dubai vlak, tak i v Bangkoku. Všude jsou i lidé, kteří jsou vám připraveni pomoci! Já jsem si pro jednou užívala, že vlastně nemusím nic řešit – šla jsem, kam šel dav, čekala jsem tam, kde čekal dav. Normálně mám printscreeny všech možných map, informací a sleduju všechny ukazetele. Tentokrát jsem tedy řešila možná jen to, že jsou všude vlastně foťáky z médií, tak ať nevypadám na to, že jsem za poslední dny naspala opravdu minimum, i když jsem se na to stále necítila. Pro jistotu to ale jistí – smile and lipstick! 😀

Hotel? Paráda Pattaya! První dny jsme bydlely v Royal Cliff Grand Hotelu. Tam nás přivítali královsky s velkým nápisem a welcome drinkem. Opět jsem se hned po příjezdu fotily – takže úsměv a „cvak“ u autobusu, u hotelu, u nápisu, v hotelu a s tričkem hotelu v hotelu s welcome drinkem. Člověk si říká, jak ty fotky asi budou po přibližně 24 hodinách cesty vypadat – ale Lukáš Navara to prostě umí, vypadáme docela k světu :D. Během focení mi někdo neustále uklízel ten můj welcome drink! Na počtvrté už jsem si ho schovala pod triko a musím říct, že byl vynikající. Service v hotelu, hlavně tedy ten uklízecí, hodnotím na jedničku :D.

Potom jsme měly nějak hodinku na ubytování a přípravu na první večeři, na kterou jsme se moc těšily. V pokojích tedy vybouchly kufry s věcmi – aneb co si vzít na sebe? Já jsem měla náladu na kraťásky a barevně na black and white klasiku. Holky měly šatičky a skoro všechny jsme vsadily na culík. Připnuly jsme si čísla a vyrazily. V moment, kdy jsme vyšly ven jsme se, myslím, všechny zamilovaly do Thajska už oficiálně – ten sunset byl neskutečný! Postupně se měnil a barvy se zintenzivnily každou sekundou! Bylo to jak z plakátů, Weheartit, Pinterestu a cestovatelských dokumentů. No nemyslíte?

A co tedy ta večeře? Bez chyby! Na stůl nám bylo naservírováné několik pokrmů a my si braly jídla dle libosti. Bylo to poprvé, co jsme ochutnaly místní ovoce – závislost na thajském jídle započata! Jinak řečeno, malé porce u mě nikdo neměl možnost vidět.

Naše desítka s Ivou Kubelkovou, která je patronka soutěže a v podstatě stále vypadá, jako jedna z nás! No, Thajsko i Thajci nás přívitali naprosto dokonale a já se nemohla dočkat dalších dnů. Program byl hodně nabitý a další den hned budíček v 6 ráno – co nás čekalo? To příště :)).