Karlovy Vary jsou místo, kam hódně z nás zamíří alespoň jednou za rok. Já tam tedy dřív jezdila hodně i za rodinou, ale tady mluvím o jediném, a to o filmovém festivalu v Karlových Varech anebo #KVIFF . Už jsem tam byla několikrát, ať už jako malá holčička milující Dádu Patrasovou nebo s Fashion TV, na Möet Party nebo jakožto „Misska“. Každý rok tam tedy zažiju trochu jiné Vary a vlastně jsem i „veřejností“ braná trochu jinak. Letos tomu nebylo jinak.
Je vtipný, že třeba na Möet Party jsem šla s Fashion Tv, když jsem začínala s blogem a fotografové nejevili sebemenší zájem. Jen si na mě ukázali – „Kdo to je?“ Nikdo nevěděl, tak se nefotilo :D. Möet byla krásná akce, s Lenkou Vacvalovou jsme měli fajn hotel a prošla jsem si poprvé pořádně Vary. Když už jsem byla ta Miss, tak jsme naopak kvůli partnerství České Miss s Bohemia Sektem nemohly na událost, které vévodí jméno konkurenční. Byly jsme na jiné akci, jež nám ČM dala do kalendáře a pak jsme šly na Finlandia Party, kam jsem byla pozvána. Fotografové už tedy věděly, co jsme zač. Fotilo se. Bylo to jiné, bylo to fajn a užila jsem si to. Ty fotografy člověk znal z dřívějších akcí a třeba s nimi i trochu popovídáte, jsou to fajn lidi. Je s nimi i sranda :). Letošek jsem pojala ale úplně jinak. Vlastně, jinak než dřív, ale vlastně možná spíš tak, jak se filmový festival pojmout má?! Říkám si totiž, proč lidé do Varů jezdí – na filmy, číhat na celebrity, na události, za pohodou? Ať je to jakkoliv, hlavně ať si to každý užije. Já mám atmosféru Varů ráda, hlavně když takhle krásně vychází počasí a jsem tam s lidmi, co mám ráda. Letos to tak bylo. Jen mě vlastně zaskočila jedna chvíle :D.
Letošek tedy vypadal tak, že jsme tam hlavně jeli na jednu noc, na pohodičku, načerpat atmošku a hlavně na FILMY! Jo! Konečně 😀 To je právě to, co jsem ve Varech ještě nezažila. Ale pěkně popořádku. Nejdřív jsme se nahlásili na hotelu. Byli jsme tam dřív, tak jsme nechali věci v autě a vyrazili hned na kolonádu :D. Ok, nejdřív na obídek – v Hotelu Promenáda. Tam byli strašně milý a tomu jídlu nejde nic vytknout. V tom vedru jsem moc neměla hlad, ale po prvním soustu jsem na to samozřejmě zapomněla :D. Pak půlka naší skupinky už měla první film. My ne, tak jsme se s polovičkou prošli a kochali se.
OBČERSTVENÍ VE VARECH U KOLONÁDY?
Když už jsem mluvila o tom jídle, tak samozřejmostí ve Varech jsou oplatky! Za 10 korun! To by jich člověk snědl hromadu. Já mám nejoblíbenější oříškovou a skořicovou – jakou vy? Dál už je takovou netradiční tradičí dát si při cestě na osvěžení kokosák. Ten mám tedy problém vždycky dopít, ale nejde si ho tam nekoupit. Letos jsem poprvé trávila trochu času i ve Vodafone pláži. Je to tam fajn – vynikající Angelato zmrzlina, wrapy a malinovka! Dál tam letos u Grand hotelu Pupp byl doubledecker s názvem Pupp Punk. Tam taky prodávali občerstvení, vína a vypadalo to tam hrozně super. V každé časi od začátku po konec procházky je dobré se na něco dobrého zastavit 😀 Je tam toho samozřejmě víc, holky blogerky byly v Nespressu, jiní zase v ČT1 apod. PS: Druhý den jsme šli na indickou kuchyni, takže tam můžete skočit taky – bylo to toto. A nenechte se vystrašit tím místem, kde to vlastně je.
FILM PRVNÍ DEN
Co se tedy týká filmů – tak jsme šli na film Píseň ze Žuly – tady je popis. Film to byl takový ten klasický, festivalový – artový. Házelo to na takovou tu zvláštní atmošku, ale obrazově to bylo krásný, i přes tu černobílou projekci. Hlavně tam spíš v sále bylo takové vedro, že jsme tam bez zásob vody trochu omdlívali. Lidé odcházeli i ze sálu :D. Já jsem se pařila i v těch šatičkách a pantoflík, tak si neumím představit lidi v kalhotech a uplém oblečení.
Člověk je potom takový utrajdaný a tak jsme si na hotelu odfrkli a chystali se na večeři. Ten den se konala Möet party, ale jak říkám, letos jsem to pojala jinak. Třeba příští rok :). Šli jsme všichni společně do lounge, kde se podávala všelijaké grilované maso, byl tam výhled na kolonádu a byl tam klídek. O dezertech nemluvím 😀 Poslední dobou nějak nejsem moc na sladké, ale tady jsem neodmítla :). Bylo to tam příjemné, ale byla jsem zase pozvaná do Finlandie, tak jsme se tak chtěli přesunout na partošku. Tam to tedy bylo jinak, než jsem čekala. Čekala jsem tmu, že nás přesunou na místa v tom vipku a budeme tam chvíli klidně sedět, popíjet kokosáky. Jak jsme tam ale přišli, tak tam bylo rozsvíceno, hned si nás všimli fotografové a naběhli na nás. No, fotku jsem čekala, jak říkám, s fotografy se takhle ráda bavím a potkávám je, ale tyto jsem ani neznala a bylo takové, no, že jsme hned odešli. Musí to být fakt vtipný fotky, jak nevíme, co se děje, snažíme si něco říct a pak odcházíme :D. Tak jsme si pak sedli do Fruitisima, prošli se a zamířili na hotel. Do Finlandie dorazím příště nejspíš sama nebo s holkama.
FILMY DRUHÝ DEN
Druhý den jsme šli hned dopoledne na film o Hitchcokově Psychu, jak se natáčela ta scéna ve sprše – jmenoval se 78/52. Ten mě hned vzal! Bylo to skvěle zpracovaný, dané do souvislostí, co vše se kolem toho dělo v té době, v jeho hlavě a společnosti. Pak jsme šli na další film – japonský film o mlčenlivém plavčíkovi – jmenoval se, no, Plavčík :D. Ten byl tedy hodně zvlášní, byl tam i sám režisér. Celý ten film se vlastně mlčelo a opakovalo se to samé dokola. Byla jsem z toho trochu rozpoložená, protože to má zvláštní spád. Ten film byl oceněný, ale pro mě asi nebyl. Jsem ale ráda, že jsem na něj koukla, protože takový si doma nepustím a každopádně vám určitým způsobem něco dá.
Pak bylo stále krásně, i když mělo pršet. Obnovili jsme tak náš plán A a šli na vyhlídku! Ani jsem nevěděla, že tam je a podle mě stojí za to! Sice tam malinko foukalo, ale s culíkem – pohoda. Vidíte na Vary, na přírodu kolem a je to prostě hezké. Nahoru jede i výtah, takže pokud jste už uťapkaný s procházkách po promenádě, tak se výtah hodí. Pokud to nevíte, tak se na tu vyhlídku jede z místa blízko Puppu, když půjdeme od něj po levé straně, tak tam je hned taková pvní malá ulička do mírného kopce – na jejím konci to je :). 
Pak už jsme šli na tu indickou, rozloučili se s Vary a jelo se směr Praha. Takže letošek byl takový jiný, poklidnější. Teď mám takové období, kdy nechci s ničím spěchat a pelášit se za něčím. Někdy vám třeba povím proč, ale teď to potřebuju a užívám si to, uvidíme na jak dlouho :). 
