Tohle byly opravdu dva dny, kdy jsem si na takovém tom pomyslném životním bucket listu odšktla hned víc věcí! Jeli jsme totiž do Berlína na koncert Robbieho Williamse! Tak to už samotné mluví za vše. Těšila jsem se na to, jak si to se skvělou partičkou užijeme, to jsem ale ještě netušila jak moc super to bude! Ve článku vám napíšu o „highlightech“ těch dnů – o koncertu a  o místech, kde jsme byli. A jak už jsem nejméně stokrát napsala na Instagram – Berlín si mě získal! A ze článku uvidíte proč! Dnes to je tedy o prvním dni a v dalším článku bude druhý, ať vás zase nezahltím :).

DAY ONE

Začala bych hotelem. Berlín je jedno z měst, které má ty nejjedinešnější hotely (spolu třeba se severskými státy). Chtěli jsme taky něco zajímavého a vyskočila na nás výhodná nabídka na Art’otel v části Mitte (jsou tam dva). Je to design hotel s obrazy kam se podíváš a fakt měl super atmosféru a milý servis. Všude visely obrazy umělce jménem Georg Baselitz ( to jméno bylo napsané na pokoji, nejsem znalec umělců 😀 ). Po příjezdu jsme tam ale jen odhodili věci a zamířili na koncert. Se zastávkou na jídlo tedy. Máte rádi indickou kuchyni?

Zašli jsme si totiž na indickou, protože nikdy nevíte, jak to s občerstvením na koncertě bude. Pivo je tedy samozřejmost :D. Tahle byla hned za rohem u hotelu a byla jedna z těch lepších indických. Nejsem tedy znalec, ale chutné to bylo, tak co. Jen jsem si objednala blbě, protože jsem si myslela, že to bude omáčka a byly to kuřecí kousky s paprikou. Má chyba. Ale tak jsem se alespoň nepřejedla :D. Restaurace se jmenovala – ? .

Pak jsme chytli taxíka – čas vyrazit na koncert. Tady přišel ten fail :D.

Taxikář nás totiž vyhodil na místě toho areálu, kde byl koncert – ?. Tak trošku jsme znejistili a zeptali se ho, jestli to je ono a on že jo, že to proběhneme. Zastavil nám totiž u lesní cesty. Mysleli jsme, že to teda projdeme a dorazíme nějak ke vchodu. No, ale dorazili jsme k zadnímu vchodu :D. Ty sekuriťáci tam na nás divně koukali, co tam jako chceme.

Takový 4 pláštěnkáři, co si to tam štrádujou.

Pak jsme to ale zjistili a koukli se na mapu, že jsme sice u areálu, ale k hlavnímu vchodu to bylo přes hodinu pěšky. Tak jsme znovu zkusili taxík. Hlavně oni byli hrozně rozebraní, takže i když jsme v aplikaci hledali všichni, tak jen jednomu to třeba vůz  nabídlo. Byla to taková válka 😀 Během toho, co jsme na něj čekali, tak šel kolem pán a německy prohodil (co jsem já se svou němčinou rozuměla) – jestli čekáme na Robbieho. A já, že jooo na koncert. A on pod fousky něco prohodil. Došlo nám pak, že si asi myslel, že jsme fanoušci, co čekají u zadního vchodu a chceme na něj nalítnout :D. Aj. Trochu nám bylo trapně, ale co. Stejně už byl určitě uvnitř.

Ten druhý taxikář byl fajn, jen neuměl anglicky a nemohl nás najít (i když jsme byli v ulici s číslem popisným). Ale dovezl nás během pár minut k cíli a nám se ulevilo.

Jen na chvíli, opět 😀 …

Stoupli jsme si totiž do fronty a najednou přišla paní, že můj batoh je moc velký, že s ním dovnitř nemůžu. Z naší partičky jsem nebyla s batohem jediná, ale ten ho měl schovaný pod batohem 😀 . Ono se tam mohlo s opravdu malou kabelkou. Tak nám slečna ukázala cestu k úschovnám. Já jsem trošku brblala, protože minule to byly Colours, teď tohle. Vždycky nosím problém :D. V úschovně jsem teda nechala vše, až na mobil, powerbanku, peněženku a kapesníčky (takový festival kit :D). Fronta nebyla dlouhá, ani pak dovnitř. S Němci to jde vždy jako po másle. Dokonce jsem i já prošla pak bez problému, tak jsme se radovali :D. Ten areál je neskutečný! Trošku mi padla brada. Byly tam i stánky se všemi druhy občerstvení (kam jsem pak tedy skočila na hranolky :D). Bylo to tam skvěle zorganizované, ale museli jsme se trochu zorientovat. Už totiž bylo uzavřené spodní patro a vstup měli jen lidé s černými pásky, které dostali, když šli zespoda poprvé nahoru. My našli ještě místa uprostřed, ale líbil se nám spotík u keříku, kde jsme viděli ná podium nádherně. Stejně by jsme celou dobu stáli, tak jsme nepotřebovali sedět. Postupně se to plnilo a přišla předkapela Erasure. Znáte je? Já třeba znala hodně písniček, ale nevěděla jsem, že jsou to oni! Je to taková klasika, kterou poslouchal prý můj taťka. Roztancovali, rozzářili všechny lidi, kteří v ten moment mokli o sto šest. Měli na sobě takové stříbrné flitrované oblečky a měli ultra vtipné hlášky :D. Pak byla pauza a přicházel čas na Robbieho!

Měl vele-intro. Byl namluvený hlasem, ať se těšíme na star, mělo to vtipa a vypadalo to velkolepě. Já si Robbieho pamatuju jako mladýho klučíka a nečekala jsem, jak se změnil. Dělal si z toho i během koncertu srandu. On má neskutečné charisma na stagi. Sálá to z něj a lidi ho zkrátka žerou. Měl tam několik ultra talentovaných tanečnic (až se mi zastesklo po tancování). V jednu dobu si vytáhl fanynku z publika a nasadil ji takový alla náhubek na pusu, ať s ním zpívá. No a ta maska vždy, když zpívala „I love you“  vydala takovej skřek, který dělal nějaký člověk mimo náš dohled. Opravdu to pobavilo. Hlavně když ji vracel do publika a zjistí, že je tam se snoubencem – prej, sorry kámo. 😀 Jinak to bylo i emotivní, protože říkal o písničkách co znamenají, jak je třeba psal pro dceru, apod.. Love my life. To bylo pro mě asi nejlepší. On měl celou tu scénu opravdu velkolepou, světla, lasery, pára. Méně je více, ale k němu se to hodí! Hlavně jak se celou dobu stmívalo, tak to přidávalo na té epičnosti! Uteklo to hrozně rychle! Tancovali jsme, blbli, zpívali. Prostě to bylo fajn a jsem ráda, že jsme jeli. Mně koncerty přijdou hrozěn inspirující. A to nejen pro muzikanty. Ta projekce, pohyby na stagi, projev. Jsem z toho celá nabuzená vždycky!

(nejstylovější outfity! 😀 )

Pak jsme jeli taxikem už na hotel, aby jsme druhý den neprospali. Jakooo, zase tam bylo to, že taxikáři zrušili cestu, když už jsme je měli potvrzený a pak už zase dlouho žádní nebyli, že jsme chtěli jít pěšky až na hotel. Bylo to nějak hodinku a půl pěšky 😀 Naštěstí jsme pak měli štěstí. Cestou jsme probrali vše, co se koncertu týkalo a kam se podíváme druhý den. Měli jsme pár tipů, ale řekli jsme si, že to vymyslíme podle situace u snídaně. O tom vám napíšu v dalším článku, ať vás nezahltím! Tam napíšu o místech, které jsme za ten den stihli vidět!

Jo a zdravím z Algarve!