MALEDIVY – jaký ostrov jsme obsadili | + tuna fotek samozřejmostí! |

Být na opuštěném ostrově, kde je totální klídeček a trávit všechen čas vlastně jen vodě? Jo! To by šlo. Mluvím o jednom splněném snu – letět na Maledivy! Opravdu se splnil a byl to takový ráj, že vám ho musít ukázat. Ok, těch lidí tam pár bylo, ale i tak jste je nikde jinde než na jídle nepotkali. Takže, sice trochu opožděně, ale slíbila jsem, že všechny resty dodělám, tak toto je jeden z nich (a bylo by škoda vám ten ostrov neukázat!). Tady je průvodce „naším“ ostrovem (a ukázka jídla 😀 ).

Začněme ale cestou. Letěli jsme tam z Prahy přes Londýn a finální stanice bylo Male, letiště Velana. Už takový první zážitek byl ten výhled z okna letadla na ty ostrůvky. Z letiště už nás čekala jen asi hodinková plavba lodí. To je takový „normální“ maledivský dopravní prostředek :D. Hlavně bylo krásný, jak jsme míjeli ty ostatní ostrovy. To byl další zážitek. Říkáte si, celý rozespalí z letu – tak my jsme fakt tady?!

Dorazili jsme na náš Fun Island. Tak se jmenoval ostrůvek, který jsme na ten týden obsadili. Píšu ostrůvek, protože byl opravdu malý – to vám ukážu na fotkách níže. Po příjezdu nám dali osvěžující welcome drink, ukázali nám naše pokoje a mohlo se oficiálně začít. Ehm, pokoje. Bydleli jsme v takových malých chatičkách nebo chatrčkách. Strašně se mi to líbilo, protože mi to k tomu místu naprosto sedělo. Ok, na Istagramech zahraničních blogerek apod jsou většinou takové ty velké resporty, s houpacíma sítěma apod. Ale já nevím, bylo by to určitě nádherné, ale tohle mělo pro mě takový maledivský feeling. Hlavně je člověk většinu dne venku, ve vodě a dovnitř si hodí pro věci. To bylo super, jak to vše bylo blízko. Třeba nám stačila jen pár kroků (cca 40 😀 ) a byli jsme ve vodě! Samozřejmě hned jak nám ukázali ubytování, hodlili jsme věci na postel a šup do plavek a oceánu! Byli jsme ták splavený a natěšený, že jsme nečekali ani vteřinu! … a byli jsme tam do první sunsetu!

Teď už bych začala tím „průvodcem“ po ostrůvku. Takovým největším znakem bylo to dřevěné molo. Tam jsme strávili většinu času pobytu. Kolem něj se dalo nekonečně dlouho potápět/ šnorchlovat! Na jeho konci byla už velká hloubka, tak jsme tam chodili skákat do vody. Hlavně tam v těch korálech bylo víc ryb, tak jsme vlastně většinu dne byli pod vodou než nad ní. Jsem jen čekala, kdy by narostou blány mezi prsty a žábry :D. Jó, umět dýchat pod vodou by byla velká paráda…To molo byl takový bod, že jste věděli, kde jste. Bylo vidět z velké dálky. Chodili jsme tam i večer pozorovat, co se dalo. Původně nebe, hvězdy, ale nakonec jsme se až báli z toho, že tam plavali takoví ti menší žraloci! Druhý den jsme tam do vody vždy skákali opatrněji :D. Blondýna jsem si tam uvědomila, že když je tam venku večer tma, tak je tak FAKT tma. Ne jako u nás, že se všude nějak svítí, ať už z aut nebo lamp. Tady svítily jen osvícené palmy 😀 Když jsme šli teda večer na procházku, tak to místama bylo i strašidelný – něco se šustlo a člověk by hned pelášil zpátky, ale ani moc nevěděl kudy :DD.

Hned u mola byl ten resort. Recepce, bar, restaurace. A to bylo vše, co se v něm vlastně nacházelo. Bylo to pár takových červených přístřešků. Mezi barem a restaurací se ještě dal hrát pingpong (tam jsme si často dávali šampionáty 😀 ) a taky tam bylo takové malinké fitko a spa. Tam jsme ale nebyli (ve fitku se v těch tropech potit, né děkuji, raději plavání) a spa byla ztráta času, člověk nechtěl zmeškat nic z ostrova:D. Uprostřed něj byla i část, kde stále žijí místní lidé! Jednou jsme šli kolem a koukli se za taková vrata velká a normálně tam měli svojí malou vesničku.

 

Tahle ulička nás dělila od neuvěřitelných dávek jídla! Stačilo pár kroků k plnému pupku.

Teď bych chtěla věnovat tedy jídlu! Říkala jsem si, joo, nebudu tam mít moc hlad, bude vedro atd… Haha. Měli jsme plnou penzi, která byla v podobě bufetu, takže jste si mohli nandavat, co chcete! Na fotkách je vidět, že tam toho bylo tolik, že jste zkrátka museli ochutnat vše! Oni to obměňovali i docela podle toho, jaká národnost přijela ( Italové – špagety , Němci – párky …) Vždy – u snídaně, obědu i večeře – byla indická kuchyně! Za to jsem je milovala (i vlastně nesnášela) protože si člověk vžy dal jeden talíř navíc s tou indickou 😀 . Co jsem také musela okoštovávat byli typické dezerty. Vždy byly z nějakého rýžového těsta nebo pšeničného pudingu. Googlila jsem si to průběžně, ale někdy to ani nenašlo 😀 Nejčastěji tam byla ale Sago puding. K pití jsem většinou alespoň jednou denně objednávala ananasový fresh! Po tom jsem se mohla utlouct! Na fotkách máte dávku našeho stravování 😀 Je fakt že toho bylo trochu víc, ale my jsme vždycky po tom plavání a aktivitách vyhládli, že to do nás padalo samo. Jo a vlastně jen v této restaurace jsme vlastně potkávali lidi! Já vůbec dodnes nevím, kam se oni během dne vytráceli! Přišlo nám, že všichni leží u své chatičky na lehátku pod palmou a nejsou vidět! Byli jsme tam v lednu, což bylo po tom „babinci“ na Miss World, tak jsem opravdu ocenila, že jsme tam byli jen my dva. Bavili jsme se hodně s těmi zaměstanci, co nás obsluhovali. Oni tedy moc neuměli anglicky, takže to bylo někdy i vtipný, když jsme se snažili něco vyprávět nebo nám popisovali cestu skrz ostrov :D. Ale měli jsme jejich fiktivní jména a ke každému z nich jsme si vytvořili taková kamarádství vztah :D.

Tak pokračujme v „průvodci“. Na co hodně vzpomínám je houpačka, kterou tam oni stavěli celý týden a vždy ji dostavěli a pak zbourali a znovu začali. Nějak jsme tomu nemohli přijít na kloub – proč?! Ale pak poslední dny byla hotová, tak jsem tam chodila dělat věci na počítači nebo se jen tak kochat. Byla jsem tam tak schovaná, že vždy v tom výhledu mezi dvěma keříky vyběhli buď nějaký lidi, ale spíš si to tam štrádoval najednou krabík, ještěrka či ptáček.

Když jsme šli doprava od mola, tak tam byli všude podél vody lehátka na relax, půjčovna věci na vodní sporty. Tu procházku jsme šli skoro denně a nikdy nás neomrzela. Buď to člověk vzal podél té plaže nebo skrz palmové háje nebo si to namixoval. Oblíbili jsme si tam jednu zátoku, kde byla taková betonová stěna, odkud se dalo krásně do hloubky skákat! Ona tam je jinak totiž všude mělčina, takže jsme potřebovali trochu toho skákání :D. 

Jinak místa na potápění tam byly všude! Kde čouhali kameny z vody, tam jsme brali potápěčské brýle a nabíhali do vody!  Mně fakt přišlo, že jsme byli jedni z mála, co se tam koupali 😀 . Jinak tam samozřejmě všude místňáci většinou měli různé lodičky či prkna s plachtama, ale málokdy jim to jezdilo, protože moc nefoukal vítr 😀 Když se ale na obzoru ta plachta objevila, tak to vypadalo prostě jak z umělé reklamy, ale ona to byla skutečnost. Jako, když opravdu bylo slunečno bez mraků, tak jsem nechápala, jak moc modrých odstínů existuje!
Na ostrově bylo ještě jedno místo, kde bylo pár takových stavení. S občerstvením atd. My tam vždy šli jen kolem. To bylo místo, kde se sešlo nejvíc lidí najednou na pláži. Byla tam i taková ta plavčická budka, ze které byl krásný výhled! Oni kolem byly další ostrovy, které patřily jiným resortům. Z té budky se tak šlo hezky rozhlédnout. I když byla trochu vratká a moc nedržela 😀 (ještě že tam moc nefoukalo). Co se tedy týkalo počasí, tak fotkách je vidět, jak se různě měnilo počasí. Někdy bylo úplné azurko, někdy pod mrakem či takovou tou mlhou, že na fotkách je jakási tma. V noci někdy i pršelo, ale byl to takový ten déšť, co jste ocenili, protože to osvěžilo vzduch. Na leden ale dobrý, #nocomplains :D.
Na tomhle kousku byl i takový ten klasický maldivský romantický stůl. Já nevím, jak to popsat ani jak se to jmenuje. Viděla jsem to ale vždy na fotkách. Oni se tam dělají i takové vyjížďky lodí, že vás odvezou na Robinsonův ostrov a jste tam pak sami. Ale cena byla docela nasazená, že jsme šli raději zase do vody a tenhle bílý-prostěradlový-cosi jsem si odškrtla z „to-see“ seznamu tady na té pláži. Jo, po tom, co jsem se tam fotila a natáčela běhajíce kolem toho jako blázen :D.  Tak jo, to by bylo asi to nejhlavnější z „našeho“ ostrova.  Bylo skvělý si to tam moci všechno takhle procházet. Sice byl člověk na druhém konci ostrova docela rychle, ale ono se to furt nějak měnilo, že se ty cesty ani výhledy neměnily. Někdy jsme došli i někam, kde jsme to ještě neznali – taková ta zákoutí. Všude to tam bylo krásné a prostě takové jiné, že to na vás hned zapůsobí. I ty vůně. Dodnes si vzpomínám, jak to tam vonělo a i jak voněl ten pokoj :D. Myslím, že na týden to tam bylo akorát. Kdybych tam ale jela na dýl, tak bych to zkusila vymyslet tak, že bych sehnala loď s víc lidma třeba i. Pak bysme mohli projet víc ostrovů a objevit toho ještě víc. Možná by to vyšlo i levněji, než ty jejich výlety :D. My už moc nechtěli podnikat tolik zase těch výletů, co tam prodávali. Nakombinovali jsme to pro nás ideálně, jak jsme to potřebovali. Co jsme podnikli a co jsme na tom ostrově většinu času dělali. To vám napíšu do dalšího článku z Malediv! Plný aktivit 🙂

 

Mějte se krásně a děkuju, že se mnou takto zavzpomínáváte na Maledivy!