Home Panama bez cenzury – Casco Viejo – přežila jsem celá obohacená

Panama bez cenzury – Casco Viejo – přežila jsem celá obohacená

written by Natálie Kotková 11.11.2017

Nedávno jsem se úplně neplánovaně náhodou ocitla v Panamě. Na Fashion Week. V období učení se na státnice. Ideálka. Jak se to stane, že se člověk vydá do Panamy během několika dnů? O tom vám napíšu v tomto článku. Hlavně ale o tom, jak to na mě všechno působilo. Mimo Fashion Week jsem si udělala den turističení, kdy jsem se vydala do historické části neboli starého města Panama City – Casco Viejo. Tam to byla dávka kulturních rozdílů. V následujícím článku mezi přes sto fotkami vám to vše povyprávím!

 

O hotelu a cestě jsem vám psala už v TOMTO článku. Byl to takový ten první šok z toho jiného světa, obřího hotelu a dusna :D. Proč jsem tam ale jela? Řeknu to stručně. Na Miss World jsem se seznámila s Miss World Panamá. Rok jsem od ní neslyšela. Koncem září mi píše, jestli bych nechtěla na Fashion Week do Panamy. Pracuje prý v agentuře, která Mercedez-Benz Fashion Week produkuje a pořáda a je to jejich taková rodinná firmička. Že prý mají možnost poprvé pozvat někoho z Evropy, mimo Američanky. A jestli prý bych chtěla letět. Zdarma. Přiznejte se, kdo by této nabídce řekl “ne”?! Já rozhodně ne. Váhání tedy přišlo, když jsem zjistila termín, který byl přesně v půlce října, kdy jsem chtěla být v plným nasazení do učení se na státnice. Nakonec jsem si řekla, že se tam mimo program Fashion Weeku budu učit – a že to FAKT dám! Turistiku si udělám jeden nebo dva dny, ne celé a prostě letím! Nikdy mě nenapadlo, že se do Panamy podívám a najednou tady byla ta možnost. Teď když ty státnice mám jsem fakt ráda, že jsem jela a i se tam učila. Takže to stálo za to!

Teď tedy od hotelu na výlet do Casco Viejo!

 

V Panama City se prý člověk dopravuje převážně Uberem. Zajásala jsem si, že si nemusím zjišťovat veřejnou dopravu a omezit tak nějaké to nebezpečí. Mohli jste si tam zvoliti i anglicky mluvící řidiče. No. Ani ti moc nerozumněli, ale jednou mě vezl pán a vyprávěl mi o minulosti Panama City, na co slouží která budova apod. Takže to byl takový guide :D. Co je mimo Uber typické pro dopravu jsou nekončící kolony! Pokud se tam někam člověk pánuje vydat, musí počítat alesoň s půlhodinovým zpožděním. Plus tedy ještě to, že lokálové nikdy nic nezačínají včas už od nátury :D. To vám pak napíšu o tom, jak probíhal ten fashion week :D. No každopádně jsem se po té tour v autě dostala do Casco Viejo a nestačili mi nohy, dech, foťák, brýle… :D. Nohy bolely, dech ve vedru docházel, foťáku zase baterka a brýle se zlomily.

Typická věc, co si jako první zapíše do paměti je nekončící troubení. V malých uličkách se totiž snaží projet tolik aut (a samozřejmě Uberistů), mávají na sebe z okýnek něco zvolávají ve španělštině a tvoří tak takovou atmošku. Pokud ale jdete dál, tak už to utichá a naopak pak slyšíte písničky v hispánském rytmu, volání dětí. Zbytek uliček už byl zase klidný. Já jsem neměla cíl svého toulání. Ptala jsem se holek a řekly mi, že je tam všechno krásný, že se stačí toulat. Googlila jsem něco a tak jsem se fakt jen toulala a čerpala atmosféru. Vyšlo hezké počasí – mělo propršet celý týden, co jsem tam byla :D. Holky měly pravdu. Stačilo se jen procházet. Všimněte si na fotkách (s nimi nešlo šetřit!) těch budov. To jsem nikde jinde neviděla. Ať už to jsou historické budovy v uchovaném stavu nebo chátranjící s prorůstajícími stromy nebo už úplně na odpis s jen zdmi kolem bez vnitřní části baráku. Hodně zajímavé. Všude se taky něco stavělo a něco dodělávalo, takže na tom pracují. To je hezké.

Co jsem věděla, že chci vidět bylo toto hlavní náměstí – Plaza Herrera. Nachází se tam totiž většina věcí, co je v tipech “what to see”. Je tam krásný American Trade Hotel, který stojí za návštěvu. Holky si tam jezdily fotit outfit posty :D. Stěžejní je tam také socha generála Herrera a v ten moment velice příjemné stíny pod korunami stromů. Musím říct, že takovééé vedro jsem fakt ještě nezažila. Měla jsem lehounké šatičky, pantofle a přišlo mi, že bych potřebovala polít kbelíkem studené vody i tak. S rozpuštěnými vlasy jsem to vydržela asi půl hodinky. Nevím, jak to ty místní ženy dělají. Klobouček. Hned u náměstí je také Casa Casco. Je to restaurace a rooftop bar, který mi byl doporučen. WOW! Ten neměl chybu. Ke konci článku vám o nem napíšu víc. Skočila jsem tam na závěr dne na véču – ten západ slunce!

Dál jsem se procházela, kam se mi zase chtělo. Došla jsem do čtvrtě, kde žili opravdu praví místní. Je zajímavý vidět, jak se to v Panamě pojí. Od centra Panama City (Ciudad de Panama) popojedete kousek a hned jste v místě, kde žijí slumy chudých lidí, kteří mají sotva peníze na udržování hygieny či mít lékařskou péči. Mně se tam líbilo z toho důvodu, že jsem si připadala jako pravá cestovatelka :D. Fotila jsem si tam nenápadně (ok “stráášně” nenápadně) baráčky a snažila se zachytit atmošku. V jednom baráčku na mě začala paní mávat, že chce být vyfocená a začala mi pózovat. Pak si mě zavolala, že se chce podívat. Teda, vše na mě křičela přes ulici ve španělštině a pořád se smála na celou čtvrť. Ukázala mi jednu – tu níže – fotku, která se ji asi tedy líbila. Pak na mě mávala ať jdu dovnitř, ale to mi přišlo už hodně riskantní. Jsou to určitě hodní lidé , ale obezřetnosti není nikdy dosti. Na těch fotkách se koukněte, jak žijí. Hodně hustý. Já to znám z vyprávění, dokumentů, ale vidět to takhle naživo je docela zážitek. Děkuji za obýváček, ve kterém tu teď píšu článek. Děkuji. Ono je zajímavý, že třeba v Columbii a asi i v Panamě nemají střední vrstvu. Mají buď ultra chudé lidi, sluhy. Nebo nejvyšší třídu právníků, kterým ta první vrstva slouží. Ani si nechtějí polepšit. Jim příjde, že tam patří a není jim hodno vyšších sfér. Vyprávěli mi tam o tom ostatní blogerky z Columbie, Panamy a Venezuely. Ten život tam opravdu není peříčko. Ale zase se ta paní smála na celou čtvrť a vypadala bezstarostně, takže to bylo hezký 🙂 .

Potom jsem potkala nějaký bárek/hospůdku, protože mi došla voda. Chtěla jsem ochutnat nějaké místní Cerveza. Byl to nějaký cool podnik, podle interiéru. Doporučili mi pivo Atlas a mě bodlo. Hodili mi tam ale led, který vypadal jako z kohoutku. Tak jsem se bála. Nevěděla jsem, jak je to tam s pitností vody, takže jsem si dvakrát lokla a vyhodila ho. Škoda, ale jak říkám, raději nic neriskovat :D. Byli tam ale fajn a půjčovali tam i kola. Já jsem si ale nebyla jistá, jestli bych zpátky trefila, tak jsem poděkovala a odkráčela. Málem do místa, kam bych nikdy neměla jít.

Tady v té uličce (na fotce výše) mě zastavil kluk se slovy o tom, že být mnou by dál nechodil. Ať se držím “red road”. Až teď jsem si všimla, že má silnice nějakou barvu. Tady neměla a řekl mi pak, že je to tam už nebezpečné pro turistku, samotnou, blondýnu, s foťákama. Asi mi ho seslaj andílek strážný nebo nevím, ale otočila jsem se na pantofli a šla hledat red road. Nikde nebyla, ale pak jsem jí našla :D. Věřte mi, že si nemyslím, že by mě tam hned někdo přepadával, ale zkrátka nikdy nevíte, co vás může potkat a raději tomu nepůjdu naprosti. Už to samotné toulání je věc, co bych neměla dělat sama v takové části. Trošku se mi teda rozbušilo srdíčko, ale necítila jsem se nebezpečně. Všichni mi vždy říkali Welcome to Panama. Enjoy Panama City. I ta paní bez těch zubů ze žlutýho baráčku. Je známo, že místní chtějí, aby se tam turistům líbilo a vraceli se. A pokud tam jsou ty gangy, vraždy a různý obchody – tak si myslím, že se to týká jejich lokálních rozepří apod. ale opět – raději jít do bezpečnějšího místa :D.

Jo. Měla jsem prasklý brýle. Taky jsem je tam vyhodila. Škoda. Byly moje oblíbený. Měla jsem ale druhý záložní :D. Oh yes ! A dál si všimněte – red road! Tam ty baráky vypadají už jinak a lidi tam byli opravdu turisti a místní jen obchodně apod. Byly tam obchůdky se suvenýry, oblečením, restaurace (hodně hipster, hodně super) a designérská ulička s tvorbou od místním návrhářů. Tam jsem zaběhla a taky do suvenýr shopu. Musela jsem si pořídit klasicky magnetku do sbírky! … no a taky jsem si tam koupila kšiltovku s malbou od místního ilustrátora za 50 dolarů. Hm. Měla jsem jí jednou na sobě 😀 Ale co, je to památka! Asi stejně jako barevný batoh od návrřháře místníha, za podobnou cenu, o deset doláčků asi víc. Já si ty věci na sebe ale ještě vezmu!

Potom jsem našla krásný zakoutí s fontánkou a výhledem i na Ciudad de Panamá. Byla jsem tam za ten den asi dvakrát a bylo vtipný koukat na to, jak se mění počasí. Jednu chvíli nad městem byl obří čenrý mrak. Takže jsem za tím sluníčkem vlastně utekla. V tomhle místě se mi povedlo zprovoznit droníka Sparkyho. Lítala jsem si tam, co mi baterie stačily. Zajímavý bylo vidět všechny ty rooftop terásky. Je to pro ně typické. Rádi takhle vysedávají s výhledem třeba jen do oblak. Koukněte na město z ptačí perspektivy. Konečně jsem si koupila i ovladač, tak jsem mohla létat i dál!

Pak mi chybělo ještě jedno zakoutí. Je tam takový bleší trh nebo zkrátka trh. Když to projdete vidíte na most a do dálky na Biomuseo (tam jsme byli taky – povím v jiném článku) a další konec Panamy. Pak jsem zase zalezla do uliček, procházela kolem restaurací a koukla se na pláž. Asi pláž. Byla taková opuštěná, děti si tam hráli fotbal na takovém plácku a všude byl streetart. Taky docela atmoška! Na jednom bylo napsáno i “bůh” takto česky!  Zajímavé!

Pro zamilované 🙂

A tady už jsem došla zpátky k náměstí do Casa Casco! To místo mi vzalo dech. Dala jsem si opět picíčko a kochala se výhledem na západ slunce. To každou chvíli měnilo barvy a jejich intezitu. No, nenudila jsem. Ok, byla jsem i na mobilu, protože tam byla wifi, ale to se musí :D. No uznejte – není to tam nádherný! PS: to jídlo je jejich typické kukuřičné placky s guacamole a tuňákem. Mini jídlo, ale v tom teplu se mi nějak sevřel žaludek a stačilo mi to. Takhle jsem si tedy zakončila den a musím uznat, že neměl chybu.

 

Uberem zase domů. Viděla jsem a zažila jsem tenhle den víc než snad za celý týden. Bylo to takové intenzivní a jsem za to ráda. Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá a hrozně mě to naplňovalo a bavilo to tam objevovat. Snad bavil i vás tento článek a těšíte se na další! 🙂

Mějte se krásně!

3 comments

Terez 11.11.2017 at 16:55

Zase krásné plné inspirace. ❤️👌 Učím se španělsky a cerveza je pivo 😉

Reply
Lucie 12.11.2017 at 3:55

Super článek. Moc hezky jsi tu atmosféru zachytila fotkama. Mě to trochu přípomíná Mexiko, kde je to podobně v některých částech. Strašná chudoba, slumy, lidi žijí spíš na ulici než doma.. Jinak Tě teda obdivuju, že ses tam takhle v pohodě procházela sama. Já se v Mexiku bála i s přítelem. 😀

Reply
Péťa - Čtení pod lavicí 22.11.2017 at 18:39

Panama City s tím černým mrakem nad sebou mi úplně připomnělo seriál Stargate Atlantis – všechny ty vysoké lesklé věže ve mě úplně evokovaly vzpomínku na město předků 😀 😀
Článek se mi moc líbil, i to, že jsi pronikla do takových méně známých uliček. Také to ráda dělám, ale většinou se dost bojím. Nejhůř jsem se cítila v Tunisku, když jsem se procházela v rybářském městě Mahdie. Prostě jsem šla, šla, užívala si výhled na maják, prošla si starý hřbitov a pak jsem si řekla, že místo podél té hlavní silnice se vrátím oklikou (z kopce bylo hezky vidět, že se dostanu zpět ke svému hotelu). Čím hlouběji těmi uličkami jsem ale šla, tím to bylo horší. Navíc jsem byla sama, blondýna, s drahým foťákem. Potom už na mě začali i pokřikovat, pořád mě někdo otravoval. Zachránilo mě, že jsem narazila na skupinu jiných turistů (asi to byli Němci) a šla jsem pak s nimi. Bylo mi úplně jedno, že se vraceli zpět k majáku, hlavně, že jsem se dostala z těch uliček.

Reply