únor/březen- v čem jsou pro mě výzvou a focení mé osobnosti sedmkrát jinak

Utvořila se kolem mě totiž taková smršť událostí, nejspíš za účelem vyzkoušet, co vše vydržím. Netýká se to jen Miss. Přijde mi, že vše, co mohlo přijíti a nebo se stát – tak TEĎ je ta „nejlepší“ doba,  kdy to tomu „všemu“ přišlo vhodné mě navštívit. Ok, děkuji za návštěvu, ale nevítané hosty já si k tělu většinou nepouštím. TAKŽE si to období po všech soustředěních s Miss obohacuji těmi nej aktivitami a užívám si, jak jen můžu. Nenechám si to narušit, takže na mě si jen tak něco nepřijde (představte si vele-bojovný výraz v obličeji). Plus se samozřejmě pečlivě připravuji na finále, vše kolem a na natáčení medailonku (to mám zrovna dnes). Celkově si tohle „čekací“ období chci užít tak, abych na něj vzpomínala hezky a mohla si říct, že jsem za té mé účasti v soutěži skoro nic nepodcenila a udělala pro to opravdu vše, co je v mých silách. Docela to odnáší bakalářka, ale o tom se radši zmiňovat nebudu :D. Musím také říct, že výzvou je i to, že poznávám sama sebe ještě hlouběji než doposud. I přes to, že jsem zvyklá být sama, cestovat sama a tak nějak si sama i v situácích vystačit, tak tohle je trochu jiné. Jsem za to ráda a čím dál více se utrvzuji v určitých hodnotách, které jsem před určitou dobou přehodnotila. A hlavně, dokud nejsi schopný být sám se sebou, tak v životě nepůjdeš tam, kam máš skutečně mířit (dle touhy tvého srdce, že? – ok, končím se sluníčkařením, ale pravdu tam snad někdo vidíte).

Říkala jsem si tedy, že bych vám mohla napsat článek o tom mezičase od soustředění po finále – co říkáte? Všechny ty zážitky vám dávám denně na Instagram, tak kdo sledujete, určitě víte, co podnikám! Nejaktuálnější posty jsou samozřejmě na snapchatu – natali_kot – tam pořád něco přidávám, třeba se i pobavíte (mám totiž často takovou rejpavou náladičku).

Jedna z těch mých aktivit v tomto měsíci bylo focení pro The BOOK magazine, kde brzy vyjde rozhovor s mou maličkostí. Určitě se TBM vyplatí sledovat i bez čekání na rozhovor, je to totiž přeplněné fashion světem. Fotky fotil Marek Jarkovský, který je (nejen) dle mého názoru talent s velkým „T“! Focení bylo hrozně moc příjemné. Chodili jsme v centru Prahy, povídali si a Marek na mě vždycky zvolal, já se otočila a „cvak“ – byla to fotka. Někdy jsme zase chvilku postáli a já hodila nějakou tu pózu. Mělo to být ale tak, že to nejsou žádné přeumělkované fotky – naopak přirozené, abych z nich byla poznat já nejen vzhledem. Myslím si, že to vyšlo perfektně, protože každý z těch fotek tak nějak představuje mojí osobu, náladu nebo rozpoložení. V tu dobu jsem si to neuvědomovala, takže tyhle fotky je sedmkrát Natalí a doufám, že se vám líbí (a není znát to, že „malinko“ mrzlo) :D.