První ohlédnutí za Českou Miss aneb co se nevešlo do vlogu – soustředění – 1/3

Kde mám začít? K napsání tohoto článku jsem se odhodlala již několikrát, ale nějak se mi ho stále nedařilo dokončiti – vždy mi do toho něco skočilo a nebo jsem, no, usnula :D. Už ale uběhl nějaký ten pátek od té doby, co jste mě obdařili titulem České Miss World a já se moc omlouvám, že je tu článek až teď! To, co se odehrává je až neskutečné a času opravdu není nazbyt – o tom budou ale další články. Teď už tu ale jsem – konečně – s novým článkem. Chci se tu s vámi společně ohlédnout za tou závěrečnou „Missí“ cílovou rovinkou k finále. Tedy soustředěním, které bylo před ním, samotným finále … a taky afterparty samozřejmě :D. To bude rozdělené na dva články – na ten dnešní a za pár dní přijde druhý. Dnes je to o celém soustředění a i o tom, co se nevešlo do vlogu. Další článek pak bude o „velkém pátku a sobotě“!

 

Soustředění jste tedy mohli vidět v posledním vlogu, ale myslím si, že vás psané slovo také potěší – a hlavně fotky, což? Natáčet totiž nelze úplně všude, tak ať vám to přiblížím dostatečně a pořádně! Přípravy před finálem probíhaly v Praze, kde většina našich českých krásek bydlela na hotelu. Až tedy na nás tři s Míšou a Ájou, protože tu máme naše vlastní (studijní) bydlení. Soustředění bylo celkově takové poklidnější. Měly jsme toho na programu sice dost, ale většinou jsem nekončily nijak pozdě večer a většinou jsem si odpoledne či večer stihla zařídit ještě další věci. Vše tak bylo „na pohodu“ a s holkama jsme si mohly ten týden užít bez nějakých větších stresů. Začínalo se na Velikonoční pondělí, kdy jsme si měly každá přivést svého přítele, aby se nafotily naše Velikonoce. Holky z daleka ale samozřejmě nikoho takovou dálku nikoho nenutily dojet, tak to zbylo na nás třech. Každopádně já, jakožto forever alone Natalí, jsem jaksi neměla koho dovést a bráchovi se nechtělo. Nakonec to dopadlo tak, že se na fotky nabídl kamarád přítele Áji, který přišel s ním. Proč by ne. Takže neuschnu, děkuji České Miss … a s ním už jsme teda taky kamarádi :D. No, jděme dál. S holkama jsme si daly na hotelu perfektní snídani, nafotily v pokojích zahájení soustředění, naši polštářovou bitku a jely na další partnerské focení. Odpoledne náš čekaly první zkoušky choreografií.

Hlavním účelem veškerých tréninků choreografií bylo nacvičit naší proménadu v plavkách. První den jsme jen chodily tam a zpátky a choreografka – Ivanka – nám řekla svůj názor, na co si máme dát pozor a nebo co naopak podtrhnout. Týden před finálem asi styl chůze člověk nezmění, ale je dobré znát, v čem jsou jeho přednosti a jakási jedinečnost. Každá chůze je totiž naprosto odlišná. Natrénovaly jsme i krátkou společnou choreografii. Letos v plánu moc tanečních vystoupení nebylo, což mě, jako tanečnici, trošku mrzelo. Na druhou stranu je to ale možná lepší. Nebylo tolik věcí na zapamatování a některé dívky nemusí mít rády tanec, tak jako já, takže i pro vás by to možná nebyla až tak hezká podívaná. V chůzi se toho tolik zkazit nedá (až na pády no :D).

 

Druhý den jsme už zavítaly do Obecního domu (tam se konalo finále). Ještě jsme nešly ale trénovat na pódium – v plánu byl fitting (zkouška) šatů Blanky Matragi! Kdo by se na to netěšil, že?

 

My tam nakonec byly až do odpoledne, jelikož samotné zkoušení bylo spojené s focením konečného výběru šatů každé z nás a byla tam i média, takže se i neustále natáčelo. Já jsem původně měla mít růžové šaty (co mělo Lucka č.2). Ty Blanka prý nějak došívala přímo na mě, jelikož jsem je furt likovala na jejím Facebooku :D. Nakonec ale Lucí moc jiné šaty neseděly, jen tedy ty růžové. Mně tedy nakonec vybrali bílou róbu. Líbily se mi snad všechny šaty, ale ty bílé byly v mé top 3, tak jsem byla ráda. A nakonec mi prý slušely více než ty růžové na tom černém podiu na finále. Neřekla bych, že bílou zvolí blondýnce, ale tím, jak se róba celá blyštila a aplikace byly rafinovaně našité, jsem v nich nezanikla. Co myslíte? Jaké šaty se vám nejvíce líbily?

 

Poté jsme se rychle přesunuly do Harfy na oběd – sushi it is – a do Jatomi Fitness. Tam jsme dostaly finálové plavky a šlo se fotit k bazénu. Po focení jsme se převlékly do cvičebního a začalo se zase fotit – naší nacvičenou choreografii a „velké“ cvičení v sále. To byla sranda. Opět jsme házely ty naše pózičky a různě blbly. Jako, to snad ani nejde normálně na pozovat na balonu!

 

V podvečer jsme ještě šly zkoušet šaty do Karen Millen na finálovou disciplínu „Máme rádi Česko“. Mně tam moc tentokrát šaty neseděly a hlavně muselo vše barevně ladit, aby to na podiu při finále vypadalo co nejlépe. Byla tam dokonce i kostýmní výtvarnice. Nakonec mi přidělily černé šaty s límečkem. Byly zajímavé, jelikož áčková sukně měla dvě vrstvy, kratká a delší, kde delší byla průhledná a ukazovala více nohy. Takže jsem byla spokojená. Já totiž moc nemám ráda takovou tu délku po kolena, takže mi toto vyhovovalo – a límeček ze mě dělal prý vzorňačku :). Já se vždy cítím hloupě, jak mi dávají šaty za šatama a jsou mi pořád velké a oni si neví rady, naštěstí jsou to profíci a vždy najdou, co mi sedne. Večer, docela pozdě večer, jsem ještě jela ke Kubovi Ponerovi, což je můj kamarád návrhář. Potřebovala jsem totiž šaty na afterparty po finále. Objednala jsem si jedny z Asosu a ze Zootu, ale z Asosu mi měly přijít až den před finálem, tak jsem nechtěla nic riskovat. Ještě, že jsem ke Kubovi šla a vybrala si předem! Nakonec mi z Asosu totiž vůbec neseděly. Kuba měl připravené nádherné šaty! Vybrali jsme takové jemné, bílo béžové éterické šaty.

 

Ve středu jsme měly s finalistkama od rána nácviky choreografií, kde jsme slyšely naše remixy na promenádu v plavkách. Každá jsme měla za „úkol“ si vybrat písničku, která pro nás něco znamená, charekterizuje nás. Pro mě to byla docela výzva! Jak víte (kdo mě sleduje již nějakou dobu), tak já jsem vcelku rozlítaný člověk mezi hodně aktivitami a stejně to mám i v hudbě. Vybrat si tak jednu písničku, která by mě vystihovala je vlastně nemožné. Určitě to tak máte všichni! Já třeba nejvíc poslouchám kapely na jedné straně, jako jsou Muse, Bring Me The Horizon, Modestep a nebo vše ve stylu ACDC, Guns n‘ Roses, Pink Floyd atd.. A na druhé straně jsou to 30 Seconds to Mars, The Naked and Famous, Sia, KFlay atd… no a i ty popíky. Co tedy vybrat? Nakonec to vyhráli The Naked and Famous a písnička Punching in a Dream. Mám ji totiž spojenou s Kalifornií, časem před ní a takovým mým momentem v životě, kdy jsem si urovnala určité hodnoty apod. Hlavně je ta melodie veselá, pozitivní a dobře se mi na ní chodilo (a jak jsem na finále zjistila, tak i zpívalo – při chůzi jsem si totiž zpívala, což bych prý neměla, pardon mě to trošku asi chytlo 😀 ).

 

Po nácvících jsme jely do našeho Franck Provost na účesy na tiskovou konferenci, která byla odpoledne.

 

Konference byla to oficiální akce v Obecním domě, kde bylo oznámeno vše důležité ohlášeno médiím. Ukázala se korunka a byl tam s námi i Leoš Mareš s Liborem Boučkem. Jak jsme tam všechny stály seřazené, tak bylo zajímavé sledovat ty lidi, jak oni sledují nás a diskutují o tom „tak která“…

 

Ve čtvrtek nas čekaly nácviky plavkových choreografií a pak jsme se přesunuly do Obecního domu na tréninky na pódiu, které bylo už postavené. Wow! Ta stage byla nádherná! Hrozně se mi líbilo skleněné „srdce“ od LaSvit uprostřed vstupu na pódiu. V ten moment, kdy jsme to uviděly už nám asi finálně docvaklo – ok, tak ono se to opravdu děje a za dva dny už je tu ten den „D“! Už nám byla ukázána i choreografie s tanečníky na nástup a zahájení celého finále. Už se to opravdu vše „rýsovalo“, hudba na nástup ve mě vzbouzela nadšení a adrenalin na celý ten večer, v backstage se vše chystalo a já jen chodila kolem(, natáčela) a říkala si, že tyhle pocity a momenty prostě nechci a nesmím nikdy zapomenout!

 

Dnešní článek bych tu skončila, protože mi přijde, že je dlouhy až až! Za pár dní tu bude tedy pokračování z nejvíc důležitých dnů – pátku, kdy se vše jelo už naplno a soboty – samotného finále a aterparty!

Vždy mě můžete sledovat na Instagramu: @natali_kot 🙂