Home Surfchamp adventures a chvíle, které tenhle týden udělaly legendárním // PART 1

Surfchamp adventures a chvíle, které tenhle týden udělaly legendárním // PART 1

written by Natálie Kotková 22.7.2016

Po vlogu přichází klasicky článek – ať vám ty zážitky popíšu víc a sem tam přidám nějaký ten detail! Takže na to jděme pěkně od začátku. Nejdříve něco málo pro ty z vás, kteří máte cestovatelského ducha a nebo úmysly jet do Francie taky. Dál je plno fotek a u nich popsané takové ty stěžejní chvíle celého týdne!

Co je Surfchamp jsem vám psala už v minulém článku (TADY). Teď už rovnou k cestě. My tedy do Seignosse jeli dodávkou. Mezi “my” patřím já, Janča a Smíča. Janču už určitě ze všech těch našich akcí znáte (hlavně z Asturias). Ona je teď od Surfchampu stále v zahraničí. Konkrétně aktuálně tedy ve Španělsku. Jede si takový roadtrip, který je i vlastně náš společný. Já si jen musela “odskočit” zpátky do Čech, ale za chvíli zase frčím za ní – o tom ale příště. No, takže Janča má svou dodávku a tam jsme se zabydleli. Smíča je surfař, kterýho zná v téhle komunitě každý a já doufám, že vyjde jeden z plánů, který spolu kujeme, ale zatím nechci nic zakřiknout. Takže teď pšššt, Kotková!
Cesta mi utekla hrozně rychle, protože jsem vyplňovala rozhovory, kdy jeden byl obzvlášť obsáhlý, tak mi to zabralo skoro celou cestu. Jinak jsem dospávala deficit, takže pro mě bylo vlastně těch 20 hodin v autě ideální. Nějak jsem zvyklá. Hlavně, já prostě usnu snad všude – doslova 😀 – a ta dodávka byla luxus!
V rámci Surfchampu jsme bydleli v chatkách na Belambře v Seignosse. Naprosto postačující na pohodu ubytování. Takový ve stylu – jaký si to uděláš, takový to máš. Byla tam kuchyňka, takže každý mohl ukázat své kulinářské umění. My dokonce venku i grilovali, takže – jak říkám – pohoda. Chatky jsou po čtyřech, takže jsme se rovnou seznámily se Silviou a … wait for it … Natálií (Nathalie)! Takže Naty byly v přesile – to by pak bylo, aby to nebyla super chatka. Obě byly strašně fajn a s Nathalií jsme si sedly spolu s Jančou hodně, takže jsme kuly pikle společně. Nathalie žije tedy v Německu, ale je to Češka, takže jsme tak střídaly angličtinu s češtinou. Hlavně, ona na Surfchampu dělala i judge a surfovat fakt-fakt umí (v závodě byla tuším třetí), takže nakonec byla i takovou naší trenérkou ten týden. Ideálka!
Do vln jsme šly hned po příjezdu. Vlastně jsme jen vyndaly věci z auta, skočily do neoprenu a hned šly. Já si pořád vše půjčovala, hold ten obří surf fakt kupovat nebudu. Větší motivace se zlepšit co nejrychleji – ten velký se totiž docela vždycky pronese :D. Jo a abych to nebyla já, tak mám nováčka do sbírky mých “cestovatelských jizev”. Ani nevím pomalu jak, ale leash s finama (taková ta šňůra a ploutve na surfu) mě tak trochu řízly do ruky, takže hned při prvním vlezu do vody jsem vypadala jak po boji z grizzlym (pořád stále líp než Leonardo v The Revenant filmu 😀 Oscar mě asi nečeká 😀 ).
Chodily jsme na surf i ráno. To znamenalo po večerním, nazvěme to, flámování ukázat, jak moc nás to baví. Neumím si totiž představit, že by někdo dokázal vstát aniž by ten sport zbožňoval :D. Vlny jsou většinou ráno nejlepší, nikde nikdo není a jestli milujete západ slunce, tak byste si ranní surfing zamilovali. Vidět východ slunce, když sedíte na prkně přímo v oceánu (ok, ti co to umí, tak při surfingu) je prostě nenahraditelný! Někdy to taky ale nevyjde a vy vstanete, natěšený, v naprostý euforii a když přijdete na pláž je tam naprostá placka – “flat”. Mácháč prostě. Ale co, je snad něco lepšího než si ráno skočit do oceánu a nastartovat tak den? Je to boží i tak (a alespoň jsem zvládla něco natočit/nafotit, když mě nebortily vlny :D). Jen poznámka – nedávejte si velký snídaně, v tom udělám chybu pokaždé já :D.

Už jsem zmínila západy slunce. Jak se říká “neznám nikoho, kdo nemá rád tiramisu” (to bylo ve Shrekovi :D), tak já zase neznám nikoho, kdo nemá rád sunsets! Obzvlášť takto u oceánu. Každý večer hraje jinými barvami a ta atmoška se ničemu nevyrovná. Takže hádejte, kde jsme byli každý večer?
Samozřejmě, že jsme se chodili kochat tímhle až skoro uměleckým počínáním přírody. Jednou jsme se vydali trochu dýl, kdy nám ostatní říkali, ať tam nechodíme, že je tam plno chroustů. Tak trochu jsme se jim vysmáli, že na chrousty,  vy víte co, a prostě tam jdem! No a pak přišel attack a nálety. On stačil třeba jeden chroustík a vy mohli slyšet jekot, jako když někdo sleduje nějaký horor :D. Jasné, nic vám neudělají, ale prostě ten zvuk a fakt, že letí přímo u vašeho ucha člověka není zrovna ten pocit, po kterým při večerní vycházce za sunsetem toužíš! Jak to vypadalo jste mohli vidět ve vlogu a prostě, když se řekne “chrousti”, tak to bude na vždycky heslo, který ve mně vyvolá vzpomínku na tyhle super vtipný chvilky. Možná tomu pomohla ta “sklenka” vína, ale my se bavili. Tečka :D.
A při západu slunce je taky super jít do vody. I na deset minut, jako na téhle fotce. Prostě využít každou chvilku! Poznámka autorky textu :D.
 
Večery jsme teda trávili buď ve vodě, u vody a nebo u ohně a u bárku. Tam ale všeho s mírou samozřejmě. Mně se osobně hrozně líbilo, když se jednou večer zapálil oheň na pláži a my tam skoro úplně všichni jen tak seděli, povídali si, byl naprostý klid a ten oheň krásně hřál a jen tak popraskával. Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli, ale chvilku to nebylo.
Co se týká surfování, tak na Surfchamp nejezdí jen profíci. Proto mi nebylo hloupý tam jet :D. Byli tam tedy i začátečníci, kterých se ujmul Kevin Olsen. Kdo ho nezná, tak si jméno hoďte do Googlu, ale je to profi surfař s hodně-hodně léty zkušeností. A jeho smysl pro humor je jedinečný! Mluví na vás teda jen anglicky, ale to byste určitě zvládli a nebo vám to kdokoliv přeloží. Měli jsme dvě lekce, kdy nám řekl vše, co jsme potřebovali vědět, abychom se nevrhli do vody a nepolykali hned andělíčky.
Pak se nám samozřejmě věnovali jednotliví instruktoři i ve vodě. Bylo jich na nás docela dost, takže nás bedlivě sledovali. Když se někomu povedla vlna, tak se začalo hned tleskat a jásat. Když ne, tak k nám přišel a řekl, co jsme udělali špatně. Ten den jsem udělala snad největší pokrok. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla pod dohledem, díky radám, dobrý pěně, tím, že jsem měla čočky, že se rok tak nějak snažím cvičit na ruce, core a balanční věci – ale prostě jsem se cítila tak trochu jistěji. Sice pořád na surfu vypadám, jako když potřebuju na záchod (opravdu nic jiného mě k tomu nenapadá a doufám, že tenhle postoj brzy ztratím! :D), ale prostě jsem jela a (na mě) docela dlouho. Normálně jsem se postavila na pár sekund a už jsem začala padala zpátky. Za tyhle fotky jsem teda hrozně ráda. Za prvé – konečně mě někdo vyfotil. Za druhé – motivuje mě to k progressu, ať jsou příště akčnější. I když ten taneček na té třetí fotce mě docela pobavil, ani nevím, že jsem to dělala :D. Jak řekl Ondra Vodný, když jsme natáčeli v Surf Areně do Kurýra, prostě jsem tanečnice na prkně.
Další dny už jsme každý chodili dle našeho uvážení. Někdy to bylo lepší, někdy jsem si chtěla bušit hlavou o zeď nebo se zahrabat do písku. Po každé, kdy ale vlezete do vody, tak se něco naučíte. I když je to jedna maličkost, tak je to “něco”, co vám pomůže se zlepšit. A to platí ve všem, nejen v surfingu.    Jo a docela jste se mě ptali, jak to dělám s čočkama… Tak zde jest odpověď. Normálně je nosím :D. Drží v pohodě, jen někdy se mi třeba vyplavila 😀 Ale já je mám nějaké tenčí, protože bych správně moc čočky nosit neměla, takže je někdy “vymrknu” i běžně a ne jen ve vodě. Takže hurá do vln i s čočkama.
Musím se vám taky pochlubit. Vám, co máte bystrá očka jistě neunikne jeden rozdíl! … a to v neoprenu! V Hossegoru jsem si totiž koupila svůj první vlastní neopren. Jely jsme jednou s holkama do outletů a ony mi dělaly fashion poradce. Vybraly jsme tenhle modrý Billabong s květovanými detaily na rukávech a nohavicích. Původně jsem chtěla nějaký klasický černý, ale tomuto krasavci nešlo říct ne!
V Hossegoru je plno obchodů, outletů a míst, která mi připomínala Huntington Beach! Nemohla jsem si pomoct a naprosto mě to naplňovalo pocitem blaženosti. Já nevím, o nákupy nešlo, to je to poslední, co u oceánu plánuju dělat – možná jen nákupy jídla a zmrzliny. Mně se líbí atmosféra těch obchůdků, lidi v nich a jo, v hlavě si říkám, co by se mi líbilo, ale stejně toho u oceánu moc nepotřebujete – tílko, kraťasy, žabky, plavky (já ještě teda radši náplasti :D) a opalovák. No, je toho asi víc, ale snad chápete, co tím chci říct. I když si toho radši balím vždy víc, tak nakonec neunosím všechno.
Nejvíc, nejvíc, nejvíc obrázek! Ten bych si snad vyvěsila i doma :D!
Na outletech a Hossegoru je ještě jedna boží věc – všude jsou tam super cesty na longboard a skate! Takže hlavní dopravní prostředek na menší vzdálenosti byl jasný! Jo a jen podotknu, že jsem si ukopla palec 😀 Jednou jsme jely s holkama jen tak v žabkách a já si radši pěkně zastavila, sundala je, abych si něco neprovedla. No a hned, jak jsem je sundala, poprvé se odrazila, tak tam byla JEDNA JEDINÁ kachlička vyvýšená a já do ní s nadšením kopla. Takže mám nový trochu red design na longu. Ta zmrzka za to ale stála.
Mimo ty akčnější věci jsme samozřejmě i relaxovali na pláži. Byli jsme hlavně na Les Estagnos – tam byl i závod, ty naše západy slunce, ohýnek a prostě veškerá ta paráda! Jak by zvesela zakřičel jeden Maďar, co byl v campu – “yeeehaa”! Já ho nikdy neslyšela mluvit, jen “yeehaat” 😀 To se ale přesně na ten drive, co ty dny na Surfchampu měly hodí!
Další články budou o Hossegoru, samotném mistrovství a San Sebastianu!
Mějte se krásně! Já jsem dnes od 6 na cestě na soustředění Muže roku, tak určitě sledujte snapchat a Instagram (natali_kot). Něco mi říká, že to bude zajímavá “Missí” akce! Pátek a sobota je tedy jasná a v neděli ještě uvidím, jestli něco podniknu. Pokud nic, tak pro vás budu připravovat další video nebo článek!
Chcete, abych na tomhle soustředění “krasavců” natáčela?

4 komentáře

Anonymní 22.7.2016 at 8:15

Samozrejme natáčaj vsetko co sa dá 🙂 si úžasná a hned mám lepsiu naladu ked si prečítam tvoj článok alebo pozriem video,len tak ďalej 🙂

Reply
Anonymní 22.7.2016 at 9:50

Jo samozřejmě je to skvělý!!

Reply
Viktorie Pavlová 22.7.2016 at 11:30

Když vidím všechny tvé surfové, longboardové, vodní, letní, happy vibes, tak všechno tohle dobrodrůžo chci takyyyyy! Příští rok, prostě jedu surfovat a hotovo! 😀
Snad si něco mezi surfováním neukopnu či nezlomím!

Reply
Karolína Šťastová 22.7.2016 at 12:52

Ta tvoje fotka od toho táboráku vypadá jak vystřižený z Tarzana😂

Reply

Leave a Comment