Začátek roadtripu a vanlife ve Španělsku

Dnes začneme první částí tripu a to Salinas longboard festivalem, což byla taková nejpunkovější část a hned na začátek. Letěla jsem Praha – Madrid – Oviedo. V Madridu je letiště super přehledný, na tranfer tam jezdí vlak a je tam docela i kde si sednout a kam zajít – obchody typu ZARA, Mango i ty luxusnější a plno restaurací a kaváren. Třeba tam je i možnost si zajít na masáž a nebo koupit zdravější druhy jídel / snacks. Jo a jen takový detail, ještě na letišti v Praze jsem měla nějak moc času, tak jsem zavítala do Victoria’s Secret. No, a dopadlo to tak, že jsem si koupila nejvíc přehlednou kosmetickou taštičku a byla jsem tak asi první člověk s růžovou VS taškou na roadtripu dodávkou :D.

V Oviedu mě vyzvedla Janča dodávkou a roadtrip mohl začít. Salinas je blízko, tak jsme nakoupily nějaké jídlo na přežití a hned zamířily na festival. Byla to událost (Longboard Festival, surfový longboardy pro upřesnění 😛 ), kde bylo přihlášených docela dost lidí a přijeli i ze vzdálenějších koutů Španělska. Bály jsme se, že nenajdeme místo na auto, kde budeme následující dny i spát, ale měly jsme štěstí! Místo bylo hned umýváren, sprch a asi 13 kroků od pláže – juchjuch! Na místo přijelo ještě několik kamarádů, tak nás hned byla větší parta a ne „jen“ já a Janča. Salinas nás přivítalo krásným sunsetem a tím se zahájilo celé Spanish dobrodružství! Ehm, to hlavně zahájila první party, která stála za to! V tom stylu se vlastně nesl večer co večer, noc co noc. Šli jsme si vždycky poslechnout kapely, vykupovali cidery ve stánku, pizzu, pozorovali lidi jezdit na skatech (a nebo někdo z nás i jezdil), poznávali nový lidi a nebo třeba vysedávali u dodávek a povídali si a měli neskutečný pohoda time! Cidery jsme kupovali hlavně, že se potom losovalo o vítěze longboardu – no nevyhrál jsme nikdo, ale ty cidery se hodily 😀 Na „vanlife“ je super to, že všichni lidi jsou v naprostý pohodě, vždy se dáte s někým do řeči a nestačíte se divit těm jejich příběhům, kde třeba všude byli, s kým cestují a nebo i proč. Většinou jsou to otevření lidé a hned vám dávají spousty tipů a ideí, nad kterými je zajímavé se zamyslet. Jako, asi bych tam nežila rok, ale je to opravdu obohacující. Jak říkám, při cestování člověk poznává sám sebe do nejhlubších míst své duše.

Co se týká spánku v autě, tak já s tím nemám sebemenší problém :D. Janča má dodávku, ve které je udělaná taková postel, že si stačí na ni dát matraci/spacák/deku a je to pohodlíčko. Já teda spala jen na yoga podložce a přikrytá šálou a pak mi půjčili deku. Myslela jsem si, že si to na místě vše dokoupím, ale nějak nebyl čas, chuť a ani potřeba, takhle to stačilo. Hlavní bylo, že jsem měla svůj ultra giga velký a pohodlný polštář 😀 Hlavně jsme v autě nakonec spali tři, kdy se Kuba nevešel do jejich auta, tak jsme ho pozvaly s Jančou do našeho apartmánu :D. Ještě, že je Janči dodávka tak velká, jinak bychom byli namačkaný sardinky.

O něco víc challenging bylo počasí, kdy se v noci krásně orosovala skla. Od prvního dne se tor trošku postupně začalo kazit až do dne, kdy jsme odjížděly, kdy v noci jenom pršelo. Také jsem po celou dobu neměla teplou sprchu, takže ohřátí bylo jen vrstvami oblečení a tak moje pyžamo bylo ve stylu – tepláky, tílko, triko, triko, mikina s kapucí a na nohách ty nejteplejší chlupatý ponožky :D. A bylo mi jak v bavlnce!:D Akorát jsem tam teda chytla nějakýho bacila, který se mě držel vlastně až do příjezdu na Wildhouse. To jsem nalítla do lékarny a nadopovala se vším. Nejvtipnější bylo, jak ve Španělsku prostě NIKDO nemluví anglicky 😀 tak vysvětlovat, co mě bolí bylo dobrodružství samo o sobě. Ten lékarník se jen vždy zeptal „aua“? Tak já jen ukázala na ucho a řekla „aua“, pak na krk „aua“ atd., jako ve školce 😀 Ale spíš než spaním v autě to bylo tím, že už jsem přiletěla trochu načatá, moc jsem předtím nespala a naháněla všechny povinnosti, že mě jen ten déšť a studená sprcha dorazily. NO! Nic mi to ale nemohlo zkazit a tak jsem na to nemyslela, jen jsem neměla tak divoký parties a nešla pak dva dny do vody na surf.

Přes den byl totiž vždy program jasný – surf, surf, surf! Já jsem teda svůj neměla, tak jsem si půjčili od těch kamarádů, co přijeli – měli navíc jeden „pěňák“ (dlouhý surf pro začátečníky). Bylo to takový rozježdění, ale nějak mi to na něm moc nešlo. Tak jsem byla na sebe naštvaná, že mi přišlo, že ve Francii už jsem cítila nějaký progress a najednou nic. Ale pak bylo líp a úplně nejlíp v Asturias, ale o tom v dalších příspěvcích!

Tohle je skate kamarádky a ten nápis se mi tak líbil, že jsem vám ho musela vyfotit – explore the world!

Ehm, dobrá dobrá – samozřejmě jsme si festival užívali se vším všudy – takže bylo i o jídle! Já jsem si už něco přes měsíc zpátky dělala znovu ten test intolerance potravin a vyšel mi mírnější než předtím, tak už postupně tak nějak pokouším, co to se mnou dělá. Třeba vajíčka už můžu normálně a lepek taky! Na vajíčkách ujíždím, ale lepek běžně omezuju, ale když jste na festivalu, tak na bezlepkový pečivo narazíte je málokdy. Burgery byly, ale ta pizza a vafle ne-e 😀

Po jídle jsme většinou šli koukat na závody jízd na longboardech a u toho usnuli :D. Já jsem prostě hodila do nejvíc relaxačního módu, který jsem si užívala každou sekundu. Nic neřešit, vnímat daný moment, chvíle s kamarádama a ten ocean air! Byla to pohodička. Jinak Salinas je takové, no, zvláštní městečko. Samo o sobě docela malebné je, hlavně ty uličky obrostlý flórou všeho druhu a barev. Pláž je ale městská, prý považovaná za nejvíc znečištěnou a výhled z vody máte na paneláky a „šedozem“. To tomu trošku body ubírá, ale ten fakt, že jste u oceánu vám nad tím donutí mávnout rukou. Píšu to hlavně jen pro vás, co byste se jednou do Salinas chtěli třeba zajet podívat, ať víte co čekat. Ale hezké to tam je, to neříkám!:) Super je třeba ta promenáda, kde lidi jezdí vlastně jen a jen na skatech, longboardech a boardech dalších druhů. Kuba si přivezl třeba surfskate, což je docela novinka a člověk to musí opravdu-opravdu umět, aby si zajezdil. Teď mi došlo, že jsem to nakonec nestihla vyzkoušet, ale asi bych to asi nezvládla 😀 Je to vlastně surfing na souši. No, příště jdu na to!

Tak to by bylo asi vše ze Salinas. Po něm jsme s Jančou jely dál na roadtrip po nejkrásnější pláží po Galicii a do Santiaga de Compostela, takže to přijde příště! Přeju vám krásný den a ať se jdete někam podívat na nějaký sunset a třeba se trochu i zasníte. HLAVNĚ! Mají padat perseidy, tak na to určitě nezapomeňte, já si takhle symbolicky vždy něco přeju :).