MISS WORLD #4 // poprvé z hotelu venku – natáčení medailonků

Dnes vám povím opět něco „málo“ z mých zážitků na Miss World! V minulém článku jsem psala o nácvikách a vlastně i stravě. Celý čas jsme ale netrávily jen trénováním a jezením (skoro :D).

První dny jsme byly vlastně jen na hotelu. Připadaly jsme si trochu jako v kleci, nemohly jsme totiž nikam jinam nežli po hotelu. Častokrát jsme nemohly ani do lobby a měly jsme být jen na našem „missím“ patře nebo místě programu. Ten program nám dávali vědět vždy ráno na Whatsappu. Takový nástřel, co se týká časů nebo speciálních věcí, které si připravit, nám napsali ještě večer – no, v noci :D. Vždy záleželo o co se jedná. Šlo hlavně o naší ochranu, aby to některé z nás náhodou někam nedala. Prý mají špatné zkušenosti, nejen, co se týká novinářů. Pro nás to bylo ale většinou nevýhodou. O zmrzlém tripu po Washingtonu ještě napíšu :D. Každopádně ale poprvé jsme se nadechly čerstvého vzduchu kvůli natáčení medailonků na Youtube.

Bylo to původně naplánováno na jeden den, ale nakonec se to protáhlo na dvě (možná tři) odpoledne. Já jsem vyšla na ten druhý. Instrukce byly, ať se PŘIROZENĚ nalíčíme. První den jsem vyšla tedy tak nějak allá klasická Natty (malinko výrazněji nalíčená) – ALE – druhý den jsem to změnila. Jak jsem viděla ty holky, tak jsem byla jako miminko 😀 Chtělo to také změnit celkově vzhled, ať prý porota a lidi vidí, že se umíme „měnit“. No, stejně jsem si jela to své „klasické výraznější“ líčení. Být prostě „Missí“ já.  To moje „Nemissí“ já to neřešilo a bylo ultra supr nadšené z toho, že je venku, dýchá čerstvý vzduch (oproti hotelovému) a může poprvé nakouknout do uliček Washingtonu. Byla to tedy jedna ulička – přešla jsem křižovatku u hotelu a byla jsem na místě natáčení. Ale i tak – viděla jsem Capitol, parčík, auta, značky, semafory – prostě všechno americké, takže jsem si konečně trochu uvědomila, že jsem opravdu mimo naší zemičku! 😀 (Věřte mi, že to trvalo, jak jsem byla vlastně jen v letadlo – autobuse – hotelu).

Také jsme si měly promyslet co odpovíme. Daly nám takové tři otázky, co byly v dotazníku, který jsme vyplňovaly před odletem do D.C. (tam byla asi tak miliardaaa otázek a vzalo to hodiny ho vyplnit:D). No, nevadí, oni vybraly tři až pět, myslím. Pro všechny byly stejné a měly jsme to říct před kamerou. Já se tyhle věci nikdy neučím nazpaměť. V hlavě si řeknu, co tak chci povědět, třeba si to napíšu do telefonu, ale nazpaměť to podle mě zní strojeně, až moc promyšleně a často nepřirozeně. Některé slečny si to psaly a odříkávaly nahlas. Někomu odpovídal i majitel jejich soutěže smskou, tak se to ta slečna naučila. Ale každému vyhovuje něco jiného :). Zbytek to dělala jako já. Teda podle toho, co já jsem vypozorovala :). Nakonec to dopadlo to tak, že jsem řekla první část a kameramani kývli, že to stačí. Vlastně to myslím byl hned první nebo druhý pokus. Jo, druhý, při prvním tam šla nějaká místní zvláštní osůbka, nejspíš bezdomovkyně, který na mě začala vyřvávat nadávky :D. Hello USA!:D Ale pak jak pokračovala, tak  řvala všude kolem. Ale vypadala, že neví na koho křičí – jestli na holku, kluka nebo na strom. Chudák paní vlastně. No, takže já to měla rychle za sebou. Co jsem ale zjistila, tak několik holek se ptali přesně na ty otázky a chtěli toho víc. Ty medailonky byly stejně ale kolem půl minuty, takže oni věděli, co na střih potřebují. Já byla na řadě s Dominican Republic ( s tou jsem trávila tyhle aktivity často, protože jsme byly u sebe abecedně) .

Potom byl zase klid na pokojích, protože ostatní různě postupně natáčely, tak zbytek měl volněji. Tenhle den, kdy jsem natáčela, jsme se dozvěděly o tom, že se bude hlasovat přes Mobstar app (to byla šílenost, že?:D) a že budeme zpívat Miss World song. Dostaly jsme tedy text k „nastudování“. Nebyl nijak náročný a tím, jak jsme to zpívaly dokolečka dokola, jsme se to nemusely moc učit ve svém čase. Já si to třeba pouštěla ve fitku a tím jsem se většinu naučila :). Tu písničku si můžete pustit tady. Mně se vrhají slzy do očí dojetím, tahle písnička mi bude Miss World připomínat, všechny ty zážitky a celý ten příběh za tím. Ten text je možná kýč, ale tím, jak jsme to všechny zpívaly, držely se při tom za ruce – tak to mělo sílu. Jak mi věci postupně docházely, tak jsem se jednou na tréninku doopravdy dojala a potřebovala kapesníček. Na finále jsme to zpívaly na konec show, kdy už jsme znaly vítězku :). Líbí se vám ta písnička?

Tímto natáčením jsme začaly vlastně chodit trochu víc ven, takže se můžete těšit na příspěvky i z „mimo hotelu“ 😀 Mějte se krásně! Věřím, že už rok 2017 milujete a užíváte si ho plnými doušky!