Home Jaký byl surf trip do Hossegoru (i mimo naražený nos) |Surfchamp REPORT|

Jaký byl surf trip do Hossegoru (i mimo naražený nos) |Surfchamp REPORT|

written by Natálie Kotková 28.6.2017

Máte také takové to místo, kam se rádi vracíte a uděláte pro to vše, co je ve vašich silách? Tohle místo mě už dvakrát stálo vlastně nějaké to zdraví, ale vůbec mi to nevadí 😀 – stojí to za to! Mluvím o Surfchampu ve Francii, kde jsem byla poprvé minulý rok a hned jsem věděla, že letos musím jet taky. Měla jsem toho strašně moc, ale prostě jsem si vše posouvala tak, abych tam ten Surfchamp narvala! Oujés, vyšlo to a já mám pro vás report z toho týdne v Hossegoru! Snažila jsem se to pojmout jinak, než minulý rok (všechny články a videa si můžete připomenout pod štítkem Francie nahoře na liště a na Youtube), aby to bylo jiné a to se týká i videa, na kterém začnu dělat po tomto článku. Letos jsem totiž měla s sebou polaroid a každý den jsem vyfotila typickou fotku právě pro ten den. Tím vždy začnu a povím vám o každém tom dni. Byla to docela výzva vyfotit jen jeden moment, ale vždy to nějak vyplynulo. Tak tady to je – fotky, stories a hlavně dávka oceánu a sluníčka!

Začala bych cestou. Na Surfchamp totiž můžete jet po vlastní ose (nebo letět) a nebo jet společným autobusem, který zařizují. Když jsem se koukla na mapu, tak to ukazovalo 16 hodin cesty – nakonec to bylo 23 hodin :D. Takže se nám to trochu s těma čůracíma 😀 pauzama protáhlo. Ale co, člověk měl v hlavě furt tu motivaci – už tam budu, jedu k oceánu – na surfy!! Hlavně se člověk v podstatě jen veze, tak stačí mít pohodlný polštářek, dost jídla a fotky na úpravu. Nebo parťáka na pokec. Já jsem autobusem jela sama. Na trip jsme se domlouvaly s Jančou (snad už o ní víte – byly jsme tam právě spolu minulý rok, pak jsme cestovaly v dodávce po Španělsku). Ona ale žije v Lisabonu, tak jela vlakem a ještě přijela s Nathalie, se kterou jsme se seznámily na Surfchampu minulý rok. Já jsem v autobuse nakonec seděla s Marťou. Obě jsme seděly samy u okýnka a musely jsme si sednout vedle sebe, ať uvolníme dvou kamarádkám dvousedačku. No tak znáte to – kdo ustoupí a půjde do uličky? – Kotková, že! 😀 Jedna jsme druhou lákala k ní, strááášně nenápadně, že chceme být u okýnka. Nakonec to bylo ale super, skoro celou cestu jsme prokecaly, hodně jsme si sedly a zjistila jsem, že nás spojuje i víc věcí mimo surfing. Díky její práci třeba věděla, jak jsem byla na Frekvenci1 atd., tak to bylo vtipný poznání, pro nás obě :D. Nakonec byla i s náma v chatce a byly jsme spolu na pokoji, takže to byla taková osudová náhodička. Byla z nás zase super chatičková crew, kde nebyla nouze o srandu. Chatku jsme měly vlastně skoro stejnou – jen o jednu vedle. Je tam trochu punkovější ubytko, to jsem dávala na stories, ale to vůbec neřešíte. Jen si z toho děláte srandu a pak doma všechno pořádně vyperete :D.

Hned po příjezdu jsme se teda ubytovaly a okamžitě chtěly jít do vody. Surf jsem si půjčovala zase od campu. Letos na mě vyzbyl ale takový, kterýmu se všichni tak trochu smáli – že už má prý doslouženo :D. Paráda, pro nekonečnýho začátečníka, jako jsem já, je to fakt “super” informace. Ten pocit, kdy ale jdete do vody se surfem, je ale neskutečný a i když jen trénujete pádlování nebo pozorujete profíky kolem, tak to (opět) – stojí za to! Bylo prostě fajn být zpátky! A co se týká uvítací party … 😀 Viděli jsme se tam všichni po roce, takže ten čas trochu plynul – ALE ! Všichni jsme chtěli druhý den vstát do vody, takže partoška netrvala do 6 ráno, to byla spíš ta závěrečná :D.

Nejhustější jsou ale na Surfchampu ty děti! Jsou tam vlastně všechny věkové kategorie a tohle jsou děti surfařů. Na party tedy jezdí na skatech, surfskatech, longách apod. (líp než já samozřejmě :D). Je tam i mistrovství dětí – o tom ale až u popisu jiného dne.

PS: Když jsme přijely, tak jsme s Marťou chtěly jet do obchoďáku nakoupit nějaké ty potraviny, ať máme z čeho kuchtit. Ehm, nás zachránila ale Janča, která přijela dýl a cestou byly s Nathalie nakoupit a z mé zoufalé zprávy poznala, že se vyplatí koupit víc. Tady se všechno vždycky sharuje. On nám totiž Martin Černík (takový šéfik celýho Surfchampu) řekl, že má malý krámek u campu do 20 hodin otevřeno. Odešly jsme z pláže dřív, že nakoupíme a krámek má samozřejmě do 19 hodně. Tak příští rok víme teda :D.

Další den jsme se tedy snažily vstát a šly jsme do vln celá naše chatko grupa. Nakonec jsme si udělaly poklidnou snídani a než jsme se vybatolily, tak jsme na pláži byly na půl desátou. Ale tak to se vždycky říká, že ty vlny fungují až v určitou hodinu, ať se teda nevstává. Tenhle den od rána byly parádní a my si ještě chvilku pojezdily, ale pak to vyplo. Celý týden byly takové menší vlny, takže to chtělo pořádně vychytávat. Já se ještě učím číst surfařské předpovědi, takže bylo super, že kolem bylo hodně lidí, co řekli, kdy to mělo fungovat. Potom se udělalo krásně a my si užívaly sluníčka, sledovaly, kdy přijdou vlny a prostě vegetily. Já si sbírala mušle a prostě to byl takový pohoda den na pláži. Kromě chvíle na chatce za – obídkem, loupáním brambor, voskování surfů, snažením se usušit neopren….Pak se člověk zase vrátí na pláž, surfuje a je tam až skoro do západu. On pak večer vždy byl program. Dnes se rozřazovaly heaty – aneb skupiny kluků a holek na závod v surfingu, o kterém vlastně celý Surfchamp je. Plus máte pivečko zdarma, to přijde každý :D.

První den závodů znamená hlavně to, že chcete vidět všechny, co předvedou a doufáte za ně, že jim vyjdou dobré vlny. Na Les Estagnots – pláž, kde se závody konají (je asi max 15 minut chůze z campu), se postaví stany, hraje tam DJ a je tam neskutečně pohodová, až rodinná atmosféra. Kevin Olsen (profi surfař, který to má z místňáků na svědomí) celé závody moderuje. Má vždycky neskutečný hlášky, takže vlastně ani nechcete odejít z pláže, abyste je slyšeli. Bylo ale ultra vedro, takže do té vody musíte skákat často a plus samozřejmě chcete surfovat. Tento den jsme byly na pláži od půl 9 a byly parádní vlny. Já si furt zvykala na surf, kor po roce, ale konečně jsem si nějakou tu vlnečku sjela! Juch! Byl to ideální den a konečně jsem si stoupla. Jen musím ten take off (proces vstávání) trénovat i doma a posilovat na ruce. To pádlování je prostě fitko na desátou! :D. V pauze jsme jely ještě nakoupit potraviny celkově a pochoutinky na večerní grilovačku! Ta byla tak boží!

Byla to moje první grilovačka tohoto léta a myslím, že bude nejlepší (ale samozřejmě dám šanci ostatním :D). Koupily jsme mořské plody, což bych sama asi neudělala (já radši to jiné maso a zeleninku), ale holky preferovaly mořský potvůrky, tak jsem šla s davem. A pozooor – já si normálně pochutnala! Příště už neohrnuju nos nad trháním hlaviček krevet a jdu do toho sama od sebe :D.  Ale víte jak, losos stejně vedl… Co se týká toho nákupu, tak jsme na páse měly fakt zajímavý mix potravin – od bezlepkových, bezlaktozových, přes paštiky, normální bagety, šunky a mořský plody, po Red Bully a asi tak 30 kg banánů :D.

Nejlepší paštika je ta modrá CANARD! Na fotce je vedle bagety. Tu tam jím furt a ještě si jí vozím domů – určitě doporučuju!

Bylo to fakt super posezení s fajn lidma. Pro takové večery, kde je prostě naprostá pohoda, naprosto upřímná sranda a dobrý jídlo s lahví vína – dávám palec nahoru!

Finálový den závodů byl nějaký rychlý! Ráno jsme šli brzy do vln, ještě vycházelo sluníčko, tak to bylo krásný. Trochu nám dělal obavy rybář, který měl na pláži nahozené dva pruty a my nevěděly kudy propádloval na line up. Já se trochu chytla o vlasec, ale naštěstí jen jemně, když jsme pádlovaly. Já pádluju ultra pomalu, takže mi to nic neudělalo :D. Vzala jsem konečně i gopro do vody a snažila se něco natáčet. Nic moc jsem ale nepojezdila, tak mi to bylo líto, ale chtěla jsem si ho vzít ještě na odpolední/ večerní ježdění. Přes den ale bylo takové vedro, že se mi Gopro přehřálo nebo nevím, co se s ním stalo, že jsem vyfotila fotku a až do konce Surfchampu nešlo zapnout ani nabít. Doma jsem si ale koupila nabíječku na baterky na Gopro a zprovoznila ho, tedy – včera jsem ho poprvé zapla! Snad už bude fungovat! Já ho ale chápu – přehřátý jsme byli ten den všichni :D. Jediný kdo měl svůj vlastní deštník a deku byla čivavinka od kameramana, který dělá oficiální video Surfchampu. Já když jsem jí viděla, jak tam královsky sedí, tak jsem dostala výbuch smíchu :D. Ten mě vlastně trochu odpoledne trochu přešel, ale teď se tomu už směju.

Ve finále měli kluci vlny nejlepší z celých závodů, tak bylo co sledovat a na Freeride.cz  máte celkové výsledky Surfchampu a surfovější článek! Nevím, jak vás to extra zajímá, tak si každý můžete profesionálnější článek na to téma přečíst tam.

Po tom, co skončily závody byla od pěti session, kdy jsme šli všichni společně do vody. Já jsem předtím usla na pokoji, byla jsem nějaká unavená a moc se mi úpřímně nechtělo. Nakonec jsem si říkala, že nebudu bábovka a JDU! No, příště si to asi rozmyslím. Pokud jste sledovali stories, tak víte, že jsem si narazila nos surfem. Ve vlnách jsem ke konci už bojovala, když jsem neměla síly a nestihla jsem si dát ruce před obličej (základní pravidlo…) – tadááá – bum, přišla rána, můj sekundovej šok a zakrvácená lycra. Měla jsem trošku (tichý vnitřní) hysterák, byla jsem neskutečně naštvaná, protože jsem se bála, co bude – jestli jedu domů, do nemocnice, jak ten nos vypadá :D. Hlavně jsem nevěděla, co dělat. Všichni byli ve vodě jinde a tak jsme vylezla z vody, nechala tam krvavý surf a šla zpátky do vody a tam myla lycru a čekala než se trochu to krvácení z nosu změnší. Zkrátím to – naštěstí jsem tam žádné žraloky nenalákala a pak byla pár dní oteklá, při kousání jídla jsem vždycky kýchla a smrkat nešlo :D. Včera jsem ale byla u doktorky a ta mi řekla, že ho mám malinko posunutý, ale zlomený nebyl, maximálně malý částky, které dělají tu oteklou část, kterou ještě mám. Říkala, že ať počkám a jestli to nezmizí a půjde šejdrem, tak doporučuje i plastiku 😀  (?) AHA ?! OKEJ :D! Tak prosím, ať to zmízí, nijak si nechci představit, že mi někdo řeže do obličeje a obrací mi nos naruby :D. Každý rok se mi něco u oceánu stane 😀 Ale tohle by byl vrchol mé “Kotková, samoničič” kariéry. Jizvy jsou jizvy, ale toto už je něco jiného :D. Pokud to nezmizí, tak mě čeká rozhodování :D.

PS: Jo, pak jsem už do vody moc nechtěla a byla na chatce s kapesníkama v nose 😀 Aspoň se měli lidi kolem čemu smát, ale nakonec jsem druhý den šla. Nechci se surfu bát! Jen budu opatrnější, třeba se už poučím :D.

Den po finále závodů se ráno konalo mistrovství dětí! Je to taková nadsázka, ale oni fakt válí! Já viděla jen kousek, ale třeba ta malinká holčička s rukávkama? – chci, aby byla taková moje dcera! 😀 Největší level roztomilosti! No, pak nebyly vůbec vlny, tak se ani nejel Tag team závod (závod něco jako štafeta v surfování). My si teda daly pohodu na pláži a pak jsme potřebovaly zase nějaké to jídlo a chládek! Byly zase vysoké teploty, že už nestačilo být ani ve vodě! (Já fakt nevím, jak to dáváte, vy co jezdíte do Egypta atd! Klobouček!) Chládek tedy zajistily OUTLETY!

Ty jsou v Hossegoru a mají tam snad všechno! Není to teda ultra zlevněné, ale nějaká ta sleva tam je. Jak bylo to vedro, tak jsme s holkama chtěly krátký neopren. Ty ale i tak vyšly nakonec na částku kolem 115 euro a to se mi nechtělo dávat za dva dny ježdění. Nakonec jsem objevila neoprenové kraťásky, které se hodily k mé lycře! Do té doby jsem jezdila jen v ní a ve spodku od plavek -což kraťásky jsou lepší, že :D.

Pak nás to vedro nalákalo skočit na smoothiečko – tak schválně – kdo má chuť na něco jinýho než na smoothie v tropickém vedru?:D Já bych vypila hektolitry! 😀 Pak si Janča vybírala svůj nový krátký neopren, který se jí vyplatí na život v Lisabonu (Ona už na surfu jezdí neskutečně – má v Lisabonu trénera a má to tam jako koníček a jezdí denně – je to dříč a vyplácí se to! Oh yes!).  Koupila jsem v tom čase ještě jeden dárek domů a pak nám to nedalo a musely jsme se jet podívat, jaké jsou vlny, aby jsme ty nové kousky ozkoušely. To je taková úchylka no 😀 Člověk si koupí neopren nebo něco na surf a hned v tom chodí celý den – jako na Ježíška, když jsem dostala pyžamo nebo oblíbenou věc a hned jsem si to všechno vzala najednou na sebe nebo k sobě a spala v tom :D. Vlny byly menší, ale poprvé jsme byly při západu slunce ve vodě, což mi bralo dech! Odliv z pláže vytvoří úplně jinou pláž a ten pohled vám donutí si prolnout oči (já opatrně nebo mi vypadnou čočky :D).

#TheNattinessLook

Overal: Volcom z Mystic Skate Shopu / Vansky: Footshop / Batůžek: Gate

Ve čtvrtek už pak nebyly žádné vlny a celý den byl takový trochu spací. Bylo to asi tím, jak nás všechny trochu zmohla ta vedra :D. Šly jsme se s Marťou podívat na vlny, ale hrozně foukalo, byly mraky a tak jsme se zabalily do mikin a jen koukaly na ty, kdo v těch vlnách je a bojuje. Já rozhodně jít nechtěla, ještě bych si dala do nosu znovu :D. Těšila jsem se na výlet do San Sebastianu, kde jsme byli i minulý rok. Tentokrát jsme ale zase zašli jinam.

Rozhodlo se pro vystoupání k soše Krista. Vede tam pár set schodů, tak jsme si alespoň udělali hlad – hlavní účel výletu jsou totiž pintxos (aneb tapas) – prostě gurmánství :D. Počasí nám to ale udělalo dobrodružnější a tak jsme šlapali v dešti a větru úplně promočený. Díky tomu na ten výlet ale nezapomenu. Minulý rok jsme tam měli zase krásný západ slunce. Jen byla trošku škoda, že o ten výhled jsme přišli. Tak třeba jindy. Po tom výletíku jsme už šli do uliček a vyrazili ochutnávat pintxos. Jó, toho já se vždy přejím, ale jinak to nejde! Jména restaurací, kde jsme byli jsou přímo na fotkách (ze Stories na Instagramu). Letos jsem ochutnala i smažené mléko – doporučuju! Zpáteční jízda v bytě byla trochu veselejší a bylo vtipný porovnávat cestu tam a zpět. Tam většina spala a autobus byl úplně tichý a nazpátek to byl takový party bus, kdy se zpívalo celou cestu :D.

Poslední den nás toho čekalo docela dost! Už to nebylo o dnu na pláži, ale konečně jsme se podívali i do Hossegoru a zkusili jiný sporty. Po prospání z výletu do San Sebastianu jsme první jeli na pump track! Už dlouho jsem to chtěla zkusit, ale v Praze jsem nějak neměla s kým jít (znáte to – výmluvy). Takže jsem to poprvé zkusila v Hossegoru. Ze začátku jsem myslela, že to asi nedám, abych si něco nevymkla nebo zase nenarazila (klasicky). No ale nakonec kousíček po kousíčku jsem ty kopečky nějakým způsobem jela (díky Janče). Celý okruh jsem nedala, ale i tak jsem se cítila pyšně :D. Tak snad už v tý Praze někoho naladim na to, aby se mnou vyrazil (a nesmál se mi, jak při tom vypadám:D).

Pak jsme se šli posilnit do Hossegoru na Burger. Jedno z vyhlášených míst je Happy Burger a je to takový lepší fast-food. Mně to chutnalo a bodlo to. Chtělo to ale ještě něco – DEZERT! Sice nebylo sluníčko, ale dusno bylo, tak se hodila bez debat zrmzlina. A tu nejlepší mají v Romane! I veganskou kdyžtak :). Potom jsme šli ještě obhlédnout vlny a všichni tam ještě skočili. Já už ale byla nějaká hotová celá, takže jsem zase spíš pádlovala a pozorovala. Hlavně ZASE ten sunset!

Pak už nás čekala poslední party! Ta uteče rychle – ani nevíte jak (určitě to znáte). On ten bar v campu zavírá ve 2 hodiny a tak se pak jde k někomu na chatku, sedne se venku a jede to dloouho. Vím, že kluci šli spát v tu dobu, kdy mohli jít rovnou kontrolovat vlny :D. My jsme s holkama vstaly, zabalily si, po mě kameraman chtěl ještě nějaký rozhovor do videa, já rychle natočila úvod do toho mého (snad se nějak povede 🙂 ) a pak se šlo nakládat věci do busu (kam se to opět skoro vůbec nevešlo :D). Na zpáteční cestě jsme si shrnovaly s Marťou celý týden, upravovala jsem fotky a jak se mi po pár hodinách vybil Macbook, tak jsme vlastně už pořád jen spaly, takže ta cesta utekla hrozně rychle a netrvala ani tak dlouho.

Co vám budu povídat, i když moc nebyly vlny, já vlastně udělala pokrok jen v pádlování místo surfu (to je taky důležitý s těma mýma rukama tyčkama), rozbila jsem si nos – tak stejně ten týden byl boží, protože se tam sejdou všichni lidi na “stejný vlně” a panuje tam taková až rodinná pohoda. Proto jsem se tam vrátila, je to takový getaway z té divočiny, co mi/nám někdy Praha připraví :D. Teď už jsem zpět, týden je v plném proudu a užívám si to zase tady. Zkrátka mě baví tohle vše kombinovat, jak se říká na Pinterestu 😀 “Do whatever makes your soul happy”…

Leave a Comment