BANGKOK 2/2 – jak jsme objevovali realitu města a můj proslov na galavečeři

written by Natálie Kotková 25.2.2016

Poslední článek! To snad není né 😀 Ok, možná to tak neprožíváte, ale pro mě to byly noci a dny proeditovaných videí a fotek, takže neveřím tomu, že je to na konci! Každopádně tedy k těm posledním dvěma dnům. Jak říkám ve videu, tak nám tyto dny vyšlo speciální počasí – jednou za deset let je prý v Bangkoku kolem 18stupňů – no a my jsme vyhráli loterii a tentokrát to vyšlo na nás 🙂 To ale vůbec nevadilo, aspoň jsme se postupně aklimatizovali na to české počasí a užili jsme si to i tak!

Každá jsme si byla pro náramek přímo od mnicha, který nám má přinášet štěstí a máme ho nosit, dokud se sám nerozpadne. Karel, náš průvodce říkal, že už ho nosí přes 3 roky. No, na finále by nám to k designerských šatům asi neprošlo a hlavně – bílá není pro provázkový náramek vůbec praktická, když má být na zápěstí tolik let! Myslíte, že ho stále nosím? Ať už štěstí bude nosit nebo ne, je to hezký zvyk, tak proč tomu neveřit!

Co nás čekalo a neminulo byla další plavba na loďce. Tentokrát tedy ne přímo v ráji, ale spíše v realitě. Vodu jsem totiž znečištěnější neviděla, plavalo v ní opravdu kdeco. Stav domů stojících podél vody mi taky docela otevřely oči. Ve videu jsem to snad ukázala dostatečně. Třeba jak vyplavala ta babička s takovým vlastním mini floating marketem, to bylo takové, zvláštní. Krásný ale bylo, že se nepřestala usmívat…Ono to štěstí bude pramenit opravdu z nečeho jiného, než jen z toho materiálna, hm? …

Samozřejmě jsem nezapomněla zdokumentovat zastávku na oběd! Prostřední talíř? DOKONALOST!

Odpoledne jsme vyrazili ještě do Grand Palace! Prý, připravte se, bude tam docela dost lidí… Docela? Víc jsem jich nepotkala ani v New Yorku! 😀 Ale turisté to byli spořádání a musím uznat, že do mě narazilo a drklo do mě méně lidí, než dneska v Praze. A Grand Palace? Dechnoucí. Začalo svítit sluníčko, takže budovy zase hrály všemi barvami a člověk měl hlavu pořád nahoru – ta architektura je jedinečná (to ale stopro víte).

Outfit: Mikina: Trendsplant | Vans: Footshop | Kalhoty: Amisu | Svetr: Primark

Něco pro mě – davy lidí! „Miluji to“ totiž 😀

A nehnul se, nehnul!

Tyhle svačinky – mango kam se podíváš – ráj !

Večer přišel takový „můj“ moment. Iva Kubelková nám totiž dala takový úkol. Čekala nás galavečeře s důležitými lidmi, kdy vše mělo být opravdu na úrovni. Večer tak začal farewell proslovy. Jeden jsme měly mít i my, jakožto finalistky o našem dojmu z Thajska. Měla se mezi námi vybrat jedna a holky vybraly mě. Jsem za to ale ráda, byla to totiž další zkušenost, kterou si jen tak nezopakuju a celkově vím, že je potřeba umět takto před lidmi mluvit. No a jinak než praxí tomu na kloub nepřijdu!

Napsala jsem v angličtině řeč a potom jsem ji měla přednést. Um, měla jsem na to asi hodinku a při tom se ještě připravit (udělat účes a make-up hodný tohoto večera). S vlasy mi pomohl náš kadeřník z Franck Provost a já při kulmování psala. Vše jsem stihla, až na to, si řeč zapamatovat. Půjčila jsem si tak iPad od kameramana. Měl tam i aplikaci, která text automaticky posouvá. No, zkrátím to.

Jak to obvykle bývá, tak si vše sama udělám těžší (svou nešikovností?:D) a samozřejmě jsem si na začátku řeči nějak klikla na text a objevila se tam klávesnice – tím pádem byl z textu vidět vždy jen jeden řádek a vrchní část písmenek toho dalšího řádku – a ještě jsem neměla čočky. Nakonec to tedy byla trochu improvizace, i když jsem se snažila vyčíst nejvíce, co šlo. Snad jsem nás reprezentovala hezky a nebylo nic znát. To je hlavní. Z Miss mě nevyloučily, takže snad dobré! 😀

Jo a prostory byly úchvatné a z jídla byl nejlepší dezert, snědla jsem svůj i Andy (ne poprvé :D)!

Z Thajska jsem byla i tak krásně vyklidněná, že jsem se moc předtím nestresovala. Já jsem celkově poslední dobou byla nějaký až moc kliďas. Nemyslím tím, že bych nic nebrala vážně, ale nejdu přes mrtvoly… ale co, nic špatnýho na zachování si chladné mysli nevidím.

Den odjezdu byl věnovaný nákupům. Spíš takovým pochůzkám. Po návštěvě metra jsme měli rozchod na nákupy u Siam Paragon. Tam bych asi rodince a kamarádkám moc suvenýrů nekoupila – v LV, Gucci a spol. V Siam Centre už to bylo lepší, ale v poledne, kdy jsme tam byli, bylo vše ještě pozavírané. S holkama jsme se tak prošly na Siam Square a hledaly nějaké trhy. Přišlo mi, že ty trhy byly v uličkám přímo v budovách. Samozřejmě všude samé faky a různé napodobeniny. Něco jsem nepoznala, tak buď to nebylo cílem napodobit nějakou luxusní značku nebo jsem neznalá. Koupila jsem si tam takovou tu bílou dlouhou mikču s černými vzory a love nápisy – toto a kšiltovku s „Nkem“ (tu jsem musela mít) – je třeba tady.

Na konec jsme šly opět do Siam Center na oběd a na trhy přímo v obchodním domě. Tam bylo snad vše! Já jsem už scháněla jen suvenýry a harémové kalhoty na nošení doma (hned večer jsem si je na hotelu zkoušela, že v nich poletím a hned ruply – asi jsem doopravdy ztlousta :D). Pro sebe jsem si koupila ještě pashimu. Jinak moc velké útraty nečekejte 🙂 Pro mě je vždy hlavní magnetka, které z cest sbírám.

Rychle jsme se ale přeci jen vrátily na Siam Square – já nutně potřebovala Mango Smoothie – se sticky rice! Poslední, co jsem v Thajsku měla! Dál jsme ulítávaly na banánkových chipsech a arašídách v medu a sezamových semínkách. Ano, ty dle té mojí intolerance nemůžu, ale zkusila jsem, jestli už jsem zpátky v normálu. To jsem zkoušela i na Čapím hnízdě (dalším soustředění v ČR). Dělat jsem to asi neměla, protože vcelku se všemi těmi vlivy to má docela následky, ale co – byly to dobroty a snad to do finále bude ok :). Dál jsme už jeli do hotelu, kde jsme se dobalili a měli poslední večer Miss. S holkama jsme si ještě rychle udělaly poslendí procházku v uličkách a pokochaly se západem slunce!

Těšilo mě Thajsko!