Home Tři rozhodující rozhovory s porotou a šaty na ně | Miss World |

Tři rozhodující rozhovory s porotou a šaty na ně | Miss World |

written by Natálie Kotková 16.2.2017
Píši vám stále o nějakých zážitcích z Miss World, ale jistě vám je jasné, že to nebylo “jen” o tom. Samozřejmě nás v průběhu toho všeho i hodnotili. Jedno z hodnocení byl pohovor s porotou a já vám dnes povím, jak to probíhalo. Hlavně tedy u třetího rozhovoru na konci článku jsem se rozepsala, protože se už šlo do finále…  (A u toho vám ukážu i troje krásný šaty, které jsem v ty “osudné” okamžiky oblékla.)
Co vše se v Miss World hodnotí jsem vám již říkala. Pro připomenutí to jsou disciplíny, jako je Talent, Sport, Multimedia, Beauty with a Purpose a Model. K tomu se tedy hodnotí rozhovor. První proběhl hned v začátku pobytu, ještě v prvním hotelu. Řekli nám to ten den ráno, že nás odpoledne toto čeká. Některé slečny jsem o tom slyšela se bavit na večeři den předem. Nějak o tom spekulovaly, tak měly asi lepší informace nebo to dobře odhadly. Každopádně to nakonec probíhalo jinak, než jsem čekala.
První rozhovor
Vše se konalo v horním patře, kde jsme měly většinou snídaně. Od rána tam tedy byl klid, jako nikdy předtím. Na řadu se chodilo postupně, po těch skupinkách. My se Selinou šly až trochu později, tak jsme si došly na snídani, vzaly si ji do pokoje a ještě skočily do postele a odpočívaly. Já jsem natáčela i vlog, ale když na to teď zpětně koukám, tak mi nepřijde, že by to bylo zajímavé video. Raději to napíši pouze sem. Každopádně jsme si se Selinou říkaly, jaký “velký stres” tu neustále zažíváme. Vlastně jsme buď nacvičovaly, jedly nebo ležely v posteli 😀 . To samozřejmě přeháním. Ale zrovna v tom vlogu jsem to říkala. Ono to bylo spíš o psychickém napětí, než tom fyzickém. Záleželo ale na každém, jak to snáší. Já jsem vcelku kliďas a tak jsem se na ten pohovor i těšila. Viděla jsem ale holky, jak se třásly, volaly domů a psaly si, co řeknou. O čem ten pohovor přesně bude jsme, ale nevěděly. Těsně před “branou” nám Jill (naše taková maminka, produkční) řekla, že se budou ptát na nás a nic podlého. Takže se člověk hned uklidnil. Já šla na řadu s Dominikánskou republikou a El Salvadorem. Obě v pohodě slečny, se kterými jsem se během celé MW bavila hodně. Na tom pohovoru mě ale trochu znejistily.
Bylo to nevědomky, ale ony obě pochází z oblastí, kde život není ten z nejjednodušších a začaly o tom vyprávět a já jen seděla a nedutala. Bylo to tak, že jsme přišly do místnosti, tak bylo kolem 7 porotců a usmívali se na vás. Nejvíce tedy Julia Morley (ředitelka soutěže). Opravdu to nebylo vůbec tak vyhrocené, jak jsem čekala. Zkrátka se vás zeptali na to, kdo jste a v podstatě je zajímalo, co jim o sobě řeknete. Začala Domican Republic. Ta mluvila o tom, v jakých podmínkách vyrůstala, o své rodině, pomáhání druhým, co ji k tomu motivovalo a jak i když je z takového prostředí, tak to dokázala s ostrými lokty dosáhnout daleko. Tuhle story říkala vlastně vždy a všude a já vždy a všude slyšela neustále dokola, protože jsem abecedně byla vždy a všude s ní :D. Ona to byla super holka, energická, měla drive. Detaily tý rodiny atd. sem psát nebudu, ale i tak mi to přijde, jako takový ten klasický příběh. Nebo ne? Ona ale věděla, že na to v Miss World slyší. Vše, co zasáhne srdíčko co nejvíc, za každou cenu. El Salvador mi připadala o něco upřímnější. Byla to strašně milá holka, která sice neuměla anglicky, ale vždy se tak snažila, že jste ji nakonec rozuměli a byla pokaždé sranda. Ta zase mluvila o tom, jak je její země nebezpečná, jak to mělo vliv na její rodinu a že se snaží, aby tedy o tom bylo nějaké povědomí a lidé s tím něco dělali. Ta mě dojala, protože to vyprávěla opravdu upřímně. Poté přišla řada na mě.
 Paní Morley začala tím, že si všimla, jak bedlivě a trpělivě poslouchám ostatní. Tak jsem začala s tím, že mě to opravdu zajímalo, protože sama nepocházím z místa, jako jsou ta jejich. Poté jsem začala vyprávět já. Bylo na to málo času. Na mě tedy opravdu MÁLO času. Já jsem si řekla, že nebudu mluvit tak, aby je to dojalo, ale spíš to budu směřovat na pozitivno. Nechtěla jsem mluvit o nemocích, překážkách a pádech. Chtěla jsem sdělit ten můj pohon, co mě žene a kdo vlastně jsem, ať mě poznají. Mluvila jsem hodně až mě museli stopnout :D. Šla jsem si tedy takovou svou cestičkou. Chtěla jsem zůstat opravdu svá. Neříkám, že ostatní nebyly, to vůbec! Jen si za tím šly opravdu takovým stylem, že když někdy něco takhle vyprávěly, tak jsem si říkala, jestli to myslí vážně. Rozhodně to měly určitě profesionálně promyšlené, protože třeba zrovna Dominikánská Republika byla druhá :D. Ona byla tedy i na Miss Universe, takže už ví, jak v tom chodit a bylo zajímavé to sledovat. Ostatní holky mi vyprávěly, jak tam před porotou anglicky řekly omylem něco jiného a tak to dávalo úplně jiný smysl nebo se přeřekly nebo nervozitou smály. Podle mě je pro rozhovor s porotou určitě nápomocná ruka Missí organizace každé země. Viděla jsem náskoky holek, které to se svým “licence holders” (tak tomu říkají) hodně řešily. Nemyslím tím, co přesně říkat. Ale třeba tu hlavní myšlenku, vizi, styl vyjadřování a prezentaci. Určitě ten první rozhovor byl zkušenosti větší než se mohlo zdát a měla jsem z toho dobrý pocit, dělala jsem nejlépe, jak jsem mohla :).
Tyto první šaty jsou od Míši Dúcké (její tvorba a kontakt zde). Perfektně se na první interview hodily. Jemné, s ideální délkou jemně nad kolena a příjemnou barvou. Vzoru s růžemi stříbrné jsem stříbrnými detaily dodala trochu té mladistvosti. Šperky mi půjčila Šenýr Bijoux (na celý pobyt ve Washingtonu).
Druhý rozhovor
Druhý rozhovor nebyl až tak rozhovor. Všechny jsme postupně do stejné místnosti, kde se konal první rozhovor. Tam byl Frankie (prováděl Live vysíláním celou MW a je to moderátor) a natočil s námi interview. Ten jsem ale nikdy neviděla. Tyto záběry byly totiž použity jen pro dívky, které postoupily do top10. Takže smůlička :D. Ptal se nás tam o tom, co nás rozesměje, jak jsme si užili New York (o tom budu psát v dalším článku) a jaká je naše spolubydlící (ta zrovna přišla do místnosti , tak to bylo vtipný :D). Ptali se i na víc osobnějších věci – mě konkrétně na blogování a Youtube 🙂 Takže opět, takové milé popovídání. Jen jsem opět mluvila až moc. Až jsme se tomu smáli, že už chápou, proč jsem ta nejukecanější :D. Já hold buď nemluvím vůbec nebo hodně. Tečka. 😀 Ale vtipný bylo, jak na mě mával kameraman, že to s ním budu stříhat, když tak mluvím :D. Všechny jsem je měla ráda, takže jak jsem se s nimi bavila normálně, tak jsem mluvila na kameru. Vím, že některé dívky se tam i rozplakaly, protože mluvily o něčem dojemném. K tomu mně pokládané otázky nevedly. Jo a toto bylo jedno z mála natáčení, kdy před vstupem před kameru na vás čekal kadeřník a trochu vám ty vlasy upravil. Jinak jsme se stále česaly a líčily samy.
Zlaté semišové šaty mám ze Zary. Fotku mám z TÉTO stránky, kde psali o top3 šatech z interview natáčení. To mi v průběhu soutěže dělalo radost. V těch článcích totiž vycházely pozitivní ohlasy “ze světa” a tak mi to pomáhalo se cítit, že naší zemi reprezentuji v rámci mých možností řádně 🙂
Třetí rozhovor 
Poslední rozhovor už byl na tom druhém hotelu, kam jsme se stěhovaly ( o tom také bude článek). Tady už ta atmosféra byla taková napjatější, jako ty kšandy. Dokonce mi jedna z kamarádek soutěžících plakala na rameni. Už to bylo těsně před finále a myslím, že už tu hodně hrála roli ta psychická únava. Člověk měl z toho takovou pomatenou hlavu. “Vypadám dostatečně dobře?” “Mám dostatečný make-up?” “Neměla jsem si jinak udělat vlasy?” “Mám na sobě správně šaty? Zaujmu v těchto?” a pořád dokola. Tohle vám pobyt na světové soutěži tak trochu natlačí do hlavy. Slyšíte a vidíte to všude kolem vás. Začnete tak pomalu i přemýšlet, jak celé dny neřešíte nic jiného než vzhled. Holky kolem vás chodí v šatech, podpatcích, s nastavenýma vlasama i řasama a perfektním makeupem, který jim shapingem udělal perfektní obličej. Víte, že já módu a beauty ráda, ale v rámci mezí, takže to nějak ultra neřeším, ale i mě to zastihlo. Mírně.
Třeba na ten poslední rozhovor jsem šla původně v těchto červených (objednala jsem je z Lou.pl). Potom jsem je změnila na “usedlejší” kytičkované. Jak jsem byla nějaká nesvá, tak jsem se zeptala Jill, co na ně říká a poradila mi, že tyto by mohli být hodnocené, jako moc odhalené (kvůli síťce na bocích), ať vezmu kytičky s delším rukávem. Ona mi vlastně i poradila ať si vezmu na finále spíše ty modré šaty než ty stříbrné s peřím. Pracuje v MW už léta, tak jsem na její rady opravdu dala. Hlavní ale bylo zůstat sebevědomá – zdravě sebevědomá – a nenechat se strhnout tou atmosférou, která někdy mohla houstnout. Hlavně pohoda, klídek, uvědomit si, že jsi jedna z 117 dívek z celého světa právě ve Washingtonu! A hned jdou tyhle věci stranou na druhou, třetí…kolek a zážitky a úsměv na první!
U finálních rozhovorů se vyměnila jen valná většina porotců, ale jinak to probíhalo stejně, jako před kopírák. Stejná otázka, stejné odpovědi holek a já jsem ještě zmínila něco navíc, protože jsem chtěla  trochu přidat, ať se neopakuju, jako gramofonová deska. Přišlo mi, že tento rozhovor byl kratší a tak nějak si nedokážu pořád představit, jak to hodnotí. Toto bylo totiž první rok, kdy si nebrali dívku po dívce a opravdu si s ní povídali, aby ji poznali. Letos to brali takhle hopem šupem. Docela mě to mrzelo. Ráda bych jim “ukázála”, kdo je Natálie Kotková. Proč říká, co říká, proč dělá, to co dělá, jaké má určité názory, motivaci a cíle…Během té minuty nebo jak dlouho to bylo, toho moc asi nepoznali. Ale oni určitě vědí, co hledají, tak jim to stačilo.
Na závěr chci jenom ještě říct, že pokud některá z vás chce jet na světovou soutěž, tak si opravdu vylepšete angličtinu. Neumím si představit, že bych nemluvila. Je to o mnoho pohodovější a cítíte se lépe. Ať už při těch rozhovorech můžete mluvit sebevědoměji, tak se hlavně seznámíte více s holkama a celkově si to užijete. Ty rozhovory mi trochu v hlavě pomátly mé domněnky o tom, o čem jsem si myslela, že Miss World je. Jsem ale ráda, že jsem si tím prošla, nezpanikařila jsem, nebrečela jsem kvůli tomu a zůstala “já”. Dobrá, korunku mi na hlavu na finále nenasadili, ale nebudu přeci vyprávět o tom, jakou bídu v ČR máme, když tu žádnou nemáme a žijeme si hezky, že? 🙂 Obzvlášť, když takto poslouchám příběhy lidí po světe, co se kolem mě poslední dobou objevili. Člověk si v hlavě ty hodnoty nastaví potom jinak, organizuje si čas jinak a chová se k ostatním i SÁM K SOBĚ jinak :).

 

10 komentářů
0

10 komentářů

Andrea Mokrejšová 16.2.2017 at 7:32

Nátálko, všude ti to opravdu moc sluší. 🙂
Andrea Mokrejšová

Reply
Michaela Kofroňová 16.2.2017 at 8:56

Taková kráska na všech fotkách!
Moc ti fandím a naši zemi jsi prezentovala skvěle! <3
http://of-goldbook.blogspot.cz

Reply
Jitta 16.2.2017 at 10:39

Moc zajímavý, čte se to pěkně. Díky!

Reply
Anonymní 16.2.2017 at 16:05

Natálko, jsi na všech fotkách tak neskutečně, ale neskutečně krásná! Vyzařuje z tebe optimismus a radost. Pokračuj v tom co děláš, myslím si, že jsi pro mnoho lidí velkou motivací a kdyby bylo na světě víc takových usměvavých lidí jako ty, bylo by to krásné. Těším se na další článek. Posilám pozdravy z prosluněného Ústí 🙂

Reply
Lenka Koubová 17.2.2017 at 10:49

Tak tohle byl neskutečný článek, nedokázala jsem se od něj odtrhnout, dokud jsem ho nedočetla 🙂
Ty modrý šaty se mi líbí nejvíc 🙂

eLblog

Reply
Sisa 17.2.2017 at 14:41

Si krásna o tom niet pochyb. Som veľmi rada , že píšeš tieto články , také sa často nevidia 🙂

Reply
Péťa 17.2.2017 at 16:06

Osobně si myslím, že ČR má na světových soutěžích obecně hodně malou šanci právě proto, že málokterá z dívek má takový ten smutný osud. Mám pocit, že se na to hodně hraje, že jde o to ukázat, jak se pomáhá světu a všem, kteří to potřebují. Na druhou stranu si ale zase říkám, že třeba USA je skoro vždy v semifinále každé velké soutěže, takže v tom bude asi i něco jiného.
Ať tak či tak, jsem ráda, že jsi zůstala sama sebou a nehrála sis na nějakou chudinku. Ukázala jsi, že jsi pozitivní a krásný člověk. A to se cení! 🙂

Reply
Anonymní 23.2.2017 at 12:12

Moc se mi líbí tvé názory a že jsi i přes všechen ten tlak zůstala svá! Big like! 😉

http://blog.athletic24.cz/
https://trampolinyzahradni.cz/

Reply
Zuzka 25.2.2017 at 20:20

Ty modré šaty jsou opravdu TOP!

Reply
Unknown 27.2.2017 at 13:13

Modrý šaty jsou fakt nejlepší 🙂

Reply

Leave a Comment