JIŽNÍ TYROLSKO | UBYTOVÁNÍ, SNĚŽNICE A HORSKÉ SPŘEŽENÍ

Ahoj! Tak se k tomu postupně dostávám a přidávám první článek z Jižního Tyrolska. Jsem teď na Srí Lance a ten internet tady je sice přístupný, ale nestabilní, takže něco nahrávat je opravdu oříšek. Video asi v neděli nebude, ale snad příští 🙂 . Tento článek je o nejkouzelnějším ubytování nahoře v horách bez signálu, jak jsme se tam vlastně nahoru dostali, taky o tom, jak jsem byla poprvé na sněžnicích a jak nás odvezlo domů koňské spřežení. Bylo to tam boží!

Letěla jsem tam s Hynkem – je to fotograf, který miluje hory a cestování, tak jsem ho vzala s sebou, jelikož jsem měla tu možnost. Do Jižního Tyrolska mě pozvalo samotné právě Jižní Tyrolsko, aby nám (a vám) ukázali, co můžou nabídnout. A že se předvedli! WOW! Letěli jsme do Německa a odtamtud pro nás přijel řidič, který nás odvezl, co nejvíc to šlo. Cestou se vtipně měnilo počasí, až z toho byla chumelenice, že nebylo vidět na krok. No já bych to neodřídila 😀 V autě jsem usla, tak jsem našestí neměla možnost se strachovat :D. Nejvíc cool bylo ale to, že nás k hotelu odvezl skůtr! To byl úplně nejlepší zážitek hned takhle na začátek!
Hotel se jmenoval Zallinger a mně úplně vzal dech. Opravdu jsem moc nevěděla, kam přesně jedeme, protože to nebylo jisté. Tento hotel tam napsaný byl a já to klasicky prostalkovala a byla z něj už hotová předem. Mezitím jsem ale na to zapomněla a najednou byla v tomhle horském snu! Není to takový klasický hotel, ale bydlí se v takových menších „chatičkách“ asi po 8 pokojích, které mají výhled na hory a celé to okolí. Hotel je vlastně i tak architekty navržený – měli jsme s nimi i sedánek a proto můžu házet vědmosti přímo z od nich. No, ale důležité je, že to navrhovali tak, aby právě celý komplex zapadl do krajiny, nijak jí nerušil a kvůli tomu nikde na pokojích ani nebyla wifi. Ta byla jen na recepci. Kvůli tomu, aby lidi byli fakt v pohodě, neřešili nic a uživali si nerušeného klidu. Za mě krásný nápad! Jen pro nás pozvané blogery/youtubery/instagramery/fotografy… to bylo trochu pak těžší postovat výstupy a pocity z cesty :D. Já měla pokoj dvoupatrový a takhle bych si klidně vybavovala vybavení mého baráčku 😀 .  Toto byl neskutečný dezert hned první večer. Letěli jsme s Hynkem a řekli nám, že se máme najíst cestou z letiště, že nestíháme dojet na večeři. Tak jsme si koupili nějaký kebab (obrovskej!) a pak přijedeme na hotel a tam pro nás byla přichystaná boží večeře 😀 No, málem jsem praskla, ale nevadilo mi to, ta chuť byla na jedničku! Dokonce tam obsluhoval Slovák! Hned prví den po příjezdu nás vzali po snídani na procházku do hor. Procházku – upřesňuji – na sněžnicích! WOOOW! To jsem vždycky chtěla a nějak jsem se k tomu nedostala. Vím, že to asi pro vás není nic ohromného, ale pro mě JO. Na hory jedu vždy na snowboard, nevyjde vždy počasí, tak spíš bojuju ve vánici 😀 Na procházky nebylo nějak prostoru. Tohle teda jedno velký hurá – a to jsem ani nevěděla, jak to fakt nádherný bude! Opravdu zážitek! (takových vykřičníků, že? 😀 ) Začínali jsme cestou mírnou, nijak výrazné klesání/stoupání, tak jsme se kochali okolním výhledem. Vyšlo nádherné počasí a tak nemohlo být líp! Mně to připadalo, jako by se ze mě stal tučnák a mám takové ploutvičky 😀 Však o tom mluvím i ve vlogu :D. Jak jsme šli ale dál, tak cesta stoupala a nám i tepovka. Jak bylo teplo, tak jsme i rozepínali bundy. Docela makačka, ale stálo to za to! Já se vždy tak různě zastavovala a prohlížela si okolí, točila se kolem dokola a vsávala tu atmosféru. Věřím, že chápate, co tím myslím! Jo a taky se hodně stavělo na fotky, ale to tak už bývá 😀 (Ne na moje, ty nevezmou moc času :D)

Koukněte na ty výhledy! 

Celou asi 2-3 hodinovou procházku jsme zakončili v restauraci na obídku u sjezdovky. S Hynkem jsme si dali klasiku „šnycl“. Jako celkově vám musím říct, že tam s Hynkem byla fakt sranda 😀 Nějak extra jsme se předtím neznali, ale myslím, že jsme si fakt sedli a pak i s ostatníma, že to byl fakt nezapomenutelný výlet! Jak už díky zážitkům, tak i právě lidem! S dalším zážitkem nás právě dál překvapili! Jízda v koňském spřežění! Co?! To jsem vůbec nečekala! Myslela jsem, že půjdeme pěšky i zpět. Tohle byla taková třešínka. Byla to pohodička. Sice jsme měli všichni kapuce a byli jsme zabalený v dece, protože chvíli padaly kroupy, ale to člověk neřeší. Spíš se tomu směje 😀 . Nádhera! Hlavně bylo krásný, jak se o sobě pořád ti koníci tak tulili!
Večer jsme se docpali těmito typickými knedlíčky a padli do postele. Já první noc dělala celou video právě z cesty, tak jsem se na spánek fakt těšila!

Zdravím vás ze Srí Lanky a posílám jak teplo, tak i trochu chladu, díky tomuto článku!